Chocenske hrady

Miroslava Cejpová

1. vydání 2004
36 stran, 20 obrázku
ISBN 80-86596-37-0
cena 30 Kc

Publikace se zabývá skupinou hradu, lezících v blízkém okolí mesta Chocne. Osou kraje je tok reky Divoké Orlice, jejíz strmé brehy vytvorily dostatek míst vhodných pro výstavbu opevnených sídel. Jiz August Sedlácek je shrnul pod oznacení Chocenské hrady a jsou tak uvádeny i v nejnovejší odborné literature. Proto se publikace nezabývá západneji lezícími Hradníky. Naopak je uvedena zmínka o pravekém hradišti Daremnice vzdáleném jen 5 minut cesty od hradu Hlavacova. Pozornost je venována i zámku v Chocni, který je nástupcem stredovekých sídel a dovádí tak ctenáre az do soucasnosti.
Mesto Chocen lezí v široké nive otevírající se na konci hlubokého údolí Tiché Orlice, která sem pritéká od východu od Ústí nad Orlicí a Brandýsa nad Orlicí. Tesne pred mestem tvorí reka dve ostré zatácky. Severní strana druhé z nich v tzv. Pelinách je velice strmá a vystupují z ní výchozy opukových skal s témer kolmými stenami. Na jednom z nejmohutnejších z nich je lezelo jádro jednoho z chocenských hradu, dnes zvaného Vranov nebo Koutníkov. Jeho puvodní jméno neznáme. Poprvé se název Vranov pro pozemky v tomto míste objevuje az roku 1719, nelze však, vyloucil, ze zde ústní tradice uchovala název hradu. Jméno Koutníkov je odvozeno od jména majitele pozemku v 19. století.
Reka protéká mestem od severovýchodu k jihozápadu, na konci Chocne se obrací k severozápadu smerem k Borohrádku a Týništi nad Orlicí podél zalesnené pahorkatiny, která na západní strane ohranicuje údolní nivu. Pahorkatina nad rekou vytvárí táhlý hreben prudce spadající do údolí. Na tomto hrebeni lezí další chocenské hrady, na jihu Zítkov a na severu Hlavacov. Ani názvy techto lokalit nejsou puvodní, ale odvozené od jmen pozdejších majitelu pozemku, na kterých hrady lezí. Les Hlavacov je poprvé dolozen v roce 1610, Zítkové jako majitelé pozemku kolem Zítkova jsou známi jiz v 16. století. V písemných pramenech spojených s dejinami Chocne se objevuje jen nekolik zmínek o hradu nebo tvrzi, protoze však jejich místo není nikdy blíze urceno, nelze zmínku bez dalšího rozboru spojit s konkrétním opevneným sídlem.