Závěry konference Dějiny staveb 2000

Ing. Jan Anderle, předseda KAS

Ve dnech 7. až 9. dubna 2000 se na zámku v Něčtinech blíže Plzně sešli účastníci pracovní konference Dějiny staveb, s cílem propojit co nejširší okruh badatelů profesionálních a amatérských, jejichž společný zájem je vyjádřen názvem konference, a vzájemnou živou konfrontací metodiky a výsledků práce přispět k rozvoji oboru stavebně historického průzkumu. Prvotní podnět k jejímu uspořádání vzešel od dlouholetého předsedy Klubu Augusta Sedláčka, RNDr. Josefa Milera (+ 1999), jehož památce byla konference věnována.
Klubu Augusta Sedláčka byli v pořádání konference partnery: Magistrát města Plzně, Památkový ústav středních Čech v Praze, Ústav dějin architektury Fakulty architektury ČVUT, Západočeské muzeum v Plzni, Západočeská univerzita v Plzni. Jednání probíhala ve čtyřech tematických blocích ve dnech 7. a 8. dubna, třetí den byl věnován odborné exkursi. Počet účastníků se pohyboval okolo 110 přítomných, odeznělo 50 řádně přihlášených příspěvků. Konferenci předsedal PhDr. Zdeněk Dragoun, sekci "hrady" řídil PhDr. Tomáš Durdík, DrSc., sekci "lidová architektura" doc. Jiří Škabrada, sekci "města" doc. Milada Radová-Štiková, sekci "církevní stavby" JUDr. Jiří Varhaník, sekci "metodika SHP a různé" Ing. Petr Macek.
Každý účastník obdržel při presentaci mimo jiné zvláštní číslo Zpravodaje Klubu Augusta Sedláčka - Hláska - obsahující program konference a anotace příspěvků. Anotace a materiály k příspěvkům byly vystaveny ve zvláštním sále na panelech, kde se s nimi bylo možno v předstihu seznámit. Každý z referujících představil obsah svého příspěvku v cca desetiminutovém vystoupení, na něž bezprostředně navázala diskuse, která se po uzavření referované části programu přenesla k panelům a trvala do pozdních hodin.

Po zahájení jednání předsedajícím Z. Dragounem krátce promluvil J. Anderle o cílech konference a pohnutkách vedoucích Klub Augusta Sedláčka k jejímu pořádání.

Hrady

V sekci "hrady" následovalo 15 řádně přihlášených referátů. V úvodu I. Bukačová seznámila s novými výsledky bádání o díle zakladatele naší castellologie, F. A. Heberovi. T. Karel a V. Knoll na podrobném rozboru objektu prokázali, oproti dosavadní představě složitější vývoj románského jádra hradu ve Skalné. Z hlediska metodiky průzkumu staveb přednesl zásadní příspěvek V. Razím na téma "Velká věž hradu Valdeka". Srovnává výsledky předchozích prací s podrobným průzkumem, opřeným také o dendrochronologickou a chemickou analýzu konstrukcí věže, a dochází ke zjištění, že vedle řady nových pozitivních informací vyvstává nemenší množství dalších otázek a jsou dokonce v některých případech relativizována dříve nezpochybňovaná fakta. M. Novobilský, P. Nožička a P. Rožmberský seznámili s dosaženým stavem poznání vývoje hradu Vlčtejna a jeho romantických dostaveb na základě povrchového průzkumu.
Mimo řádně přihlášené referáty M. Novobilský představil výsledky průzkumu pozůstatků obležení hradu Lopaty v letech 1432 - 33. Podle autora byla část materiálu získána vyjmutím z povrchové vrstvy terénu za pomoci detektoru kovů, což je postup, se kterým nelze souhlasit. Dokumentace a výsledky průzkumu jsou sice pozoruhodné, avšak tento případ by přesto rozhodně neměl být příkladem k následování.
M. Kovář a V. Vaněk seznámili s výsledky předběžného SHP Horního hradu v Ratajích n. Sázavou. J. Štětina předložil nový pohled na stavební vývoj Nového hradu u Olomoučan. Příspěvek M. Novobilského a P. Rožmberského "Domnělá tvrz v Plešnicích u Plzně" poprvé podrobněji zpracovává toto téma. F. Kašička v příspěvku "Tvrz ve Volyni - k problematice vztahů SHP a archeologického výzkumu", upozornil na omezení v poznání archeologie lokality a seznámil s aktuálním stavem SHP, který však zatím neřešil vztah sídla a sousedního sakrálního okrsku. Závažný metodický závěr je dokumentován v referátu T. Karla "Tvrz ve Svinné - možnosti a výsledky hloubkového SHP". Na srovnání se starším povrchovým průzkumem se ukazuje zásadní rozdíl v pohledu na vývoj a typologii nejstarší fáze stavby. E. Kamenická v příspěvku Klenová - k poznání středověkých fortifikací uvedla řadu nově zjištěných podrobností, zůstala však dosti dlužná deklarovanému tématu. J. Anderle a J. Škabrada seznámili s pozdně gotickou dělovou baštou na hradě Roupově, jejíž mimořádná architektura se patrně vztahuje k okruhu dvorské huti a v hlavním podlaží v disposiční skladbě - síň - dymníková (černá) kuchyně - světnice, slučuje funkce bytu a dělostřeleckého postavení. J. Slavík v referátu "Bašta Špýchar a opevnění šíje ostrožny Nového Města nad Metují" upozornil na pokročilé řešení bašty, zásadně odlišné od pernštejnských fortifikací, kterou nově klade do počátku 2. poloviny 16. století a spojuje ji s analogiemi v sousedním Polsku. V návaznosti na to T. Durdík ve fundovaném přehledu shrnul problematiku opevňování a dělostřelby v 16. století. Formální klasifikace složitějších půdorysů objektů v referátu L. Svobody "Výsledky SHP feudálních sídel východních Čech" je zřejmě ovlivněna nedoceněním významu trojdílné funkční jednotky ve skladbě předvedených disposic a metodicky je věcí další diskuse. Ve vystoupení V. Chmelíře "Zámek v Křimicích jako projev kontinuity stavebního vývoje a života šlechty" rozpačitý výsledek zřejmě ovlivnila autorova nezkušenost. Z. Fišera v příspěvku "Jeskynní hrady ve střední Evropě" na zahraničních příkladech seznámil s tímto specifickým typem objektů a poukázal na možné domácí obdoby.

Lidová architektura

Sekce "lidová architektura" byla obsazena 7 příspěvky. J. Pešta presentoval názor, že je nutno sjednotit, respektive vytvořit novou typologii a názvosloví vesnic, umožňující novou klasifikaci venkovských sídel v Čechách. Věnoval se otázkám datace existujících půdorysných struktur, možnostem poznání ideálních lokačních schémat, použití modulů atd. M. Ebel a J. Škabrada srovnali na příkladech dobové projekty a výsledné realizace vesnických staveb 19. století. L. Procházka informoval o málo známém fondu dokumentace lidového stavitelství, který vznikl v letech 1941 až 1946 na okr. Příbram zaměřovací akcí ČAVU. K. Foud presentoval dochované příklady kamenných špýcharů s dvojitým krovem a lepencem ze severního Plzeňska. P. Dostál na příkladech dvou roubených domů z doby po polovině 17. a po polovině 18. století v Nymburce a Železném Brodě dokumentoval paralely se soudobou a mladší vesnickou zástavbou. P. Hájek informoval o vyhledávací a soupisové akci zaměřené na kaple a kapličky na Strakonicku, která má posléze pokrýt celé území jižních Čech. Z. Žemličková se v podobné práci věnuje specifické skupině kamenných božích muk v okrese Český Krumlov, dotýká se otázek jejich původu a technologie výroby.

Města

V sekci "města" odeznělo 7 příspěvků. Z. Dragoun uvedl nález zbytku šíje románského domu čp. 459/I na Staroměstském náměstí v Praze a prokázal na něm přínos dokumentace i zdánlivě nesouvisejících konstrukcí. V. Ouroda na příkladu vývojových etap Netolic dokumentoval vývoj urbanistického celku od raného středověku po současnost. P. Mařík se v referátu o opevnění Klatov soustředil na řešení zásobování fortifikace vodou a na technická opatření, kterými na přítomnost náhonu reagovala zástavba předměstí. R. Široký a J. Anderle na příkladu plzeňského domu čp. 126 presentovali výsledky spolupráce archeologického výzkumu a SHP, které vedly k odhalení zásadních disposičních a pravděpodobně také parcelačních změn; poukázali též na nezbytnost komplexního přístupu k průzkumu rekonstruovaného objektu a na nevratné ztráty jeho výpovědní hodnoty, není-li takový přístup umožněn. J. Muková na příkladu domu čp. 46 v Žatci uvedla příklad SHP náročně stavebně vybaveného městského domu (hlavní prostor sklepa má lomené křížové klenby svedené na střední pilíř, intaktně zachované povrchy kleneb a stěn ...). L. Zeman v příspěvku "Baroko v Karlových Varech" informoval o nálezech hrázděných konstrukcí domů, dendrochronologicky datovaných, které byly dosud známy spíše z dobových ikonografických pramenů. J. Čížek se věnoval v příspěvku Předpisy pro stavbu civilních domů v pevnostech Josefov a Terezín z r. 1872 konkrétní podobě josefinských předpisů pro stavbu civilních domů v pevnostech v Čechách a jejich praktickému naplňování v průběhu výstavby zejména na příkladu Josefova.

Církevní stavby

V sekci "církevní stavby" bylo předneseno 9 referátů. M. Čechura se v příspěvku "Opevněné kostely v západních Čechách" věnoval rozboru komunikačních a funkčních schémat těchto objektů. Přínos konkrétní aplikace této metody zřejmě ještě bude předmětem diskuse. V otázce vojenské použitelnosti, respektive nepoužitelnosti některých otvorů těchto staveb, které jsou tradičně nazývány střílnovými okénky, dochází k podobným závěrům jako již dříve J. Varhaník. L. Čiháková informovala o archeologickém a stavebně historickém průzkumu pozdně gotického špitálního kostela sv. Jana Evangelisty ve Švihově. V. Honys ve svém referátu věnovaném barokní přestavbě kostela sv. Vavřince v Kostomlatech pod Milešovkou, o které se na základě stylového rozboru dosud soudilo, že byla provedena r. 1737, došel na základě nově zpřístupněných písemných pramenů k upřesnění, že se udála již r. 1727 pod doloženým vedením O. Broggia. Pro metodiku SHP je přínosné zjištění, že se stylový vývoj stavitele nevyvíjel v přímé lince, a že forma, kterou bychom z hlediska stylu považovali za pokročilejší a tudíž mladší, ve skutečnosti náleží staršímu období jeho tvorby. Poukazuje se tak na omezení, která v sobě nese analýza stylu ve vztahu k dataci stavby. A. Macháček podal výklad o stavebních dějinách kostela Všech svatých v Plzni, který však pravděpodobně bude nutno ve vztahu k nejstarším etapám vývoje presbyteria a sakristie v některých aspektech přehodnotit. Z. Procházka na základě průzkumu a nálezů architektonických detailů dochází k závěru, že kostel sv. Jakuba v Hostouni, dosud popisovaný jako nevýznamná barokní stavba, je v relativní celistvosti dochovaným gotickým objektem, nejpozději z konce 14. století, s pozoruhodným disposičním řešením v umístění věže. J. Smitka v příspěvku Panská sídla a kostely ve Velkém Boru u Horažďovic ve světle archivních pramenů, se na základě detailních znalostí terénu, opřen o výsledky archivního průzkumu, zabývá otázkami opevnění kostela, jeho vztahu ke zdejšímu feudálnímu sídlu a městu. Jan Sommer informoval o nových zjištěních gotické etapy kaple ve Varvažově na Písecku, o průzkumu románsko gotického kostela v Čížové a o nálezu pozůstatků kaple sv. Kateřiny v Rožmberku n. Vltavou. Jiří Varhaník upozornil na neobvyklé řešení koruny zdiva v podstřeší gotického presbytáře kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kostelci n. Vltavou. P. Šebesta uvedl zásadní zjištění korigující dosavadní pohled na vývoj Štaufské kaple na hradě v Chebu.

Metodika SHP a různé

V sekci "metodika SHP a různé" J. Bláha upozornil na význam dokumentování a hodnocení historických krovů v rámci SHP, shrnul stav jejich poznání v ČR, možnosti datování a umístění informací o historických krovech na internetu. H. Hanzlíková se zaměřila na nedostatečné legislativní ukotvení SHP a související otázky. P. Chotěbor připomněl nezastupitelnou úlohu doplňkového SHP v průběhu stavebních prací v objektech. V. Jesenský teoreticky analyzoval úkoly, které by v oblasti průzkumů a dokumentace nemovitých památek měli plnit a mnohdy plní odborníci státní památkové péče. L. Krčmář na příkladu sbírky ZČM v Plzni připomněl existenci dokumentace staveb na historickém fotomateriálu z musejních sbírek. A. Majer představil některé metody k měření ve špatně přístupných dutinách a podzemních prostorách. K. Nováček se zabýval možnostmi datování cihel podle jejich metrických charakteristik na základě materiálu z benediktinského kláštera v Kladrubech. D. Novotná svůj příspěvek věnovala otázce zkreslení při přenosu (převzetí) informace, tradování dogmat a dopadu těchto jevů na praxi SHP. J. Velfl a F. Hyspecký přinesli informaci o expozici hornictví musea v Příbrami. V. Sochor referoval o rekonstrukci zámeckého skleníku v Lednici na Moravě. V. Solař v příspěvku "Až na kámen neodírat!" brojil proti časté chybné praxi při památkových opravách, kdy jsou kamenické prvky historické stavby zbaveny polychromie či jejích pozůstatků a nesprávně uplatněny bez patřičné barevné povrchové vrstvy. Obsáhlý prostor byl věnován Metodice SHP, jejíž aktualizovanou verzi připravuje P. Macek.

Z prostředí konference vzešla iniciativa k založení sdružení badatelů a zájemců o problematiku SHP a byl vytvořen kolektiv, který se zabývá jeho přípravou.

Další ročníky konference

Na základě vyhodnocení odevzdaných dotazníků byl průběh konference účastníky převážně kladně hodnocen, podle názoru respondentů by konference měla mít roční periodicitu, převažuje přání, aby byl zachován multitématický obsah. Pro účastníky je přijatelné, aby příští konference měla vložné. Další konání se ostatně bez tohoto zdroje příjmu neobejde. Uvažuje se v tomto ohledu o zvýhodnění některých skupin účastníků.

Sborník

Konferenční sborník bude vydán v rámci časopisu Průzkumy památek. Probíhají práce na přenesení konference na internet (adresa wwwhrady.zcu.cz). Hlavním smyslem je zajistit její kontinuální průběh a umožnit přístup k informacím z ní na tomto perspektivním médiu. Počítá se s tím, že příspěvky autorů budou zařazeny bez redakční úpravy, včetně případných barevných obrázků, a doprovozeny anglickým resumé v rozsahu dodané anotace. Základ bude tvořen materiály, které již autoři příspěvků předali se souhlasem k uveřejnění na internetu. Do této konference se bude možno v první přechodné etapě zapojit zasláním příspěvku či diskusního vystoupení na adresu elektronické pošty hrady@post.cz, odkud bude zajištěn přenos na internet. V dalším kroku se počítá s vytvořením možnosti účasti on line. Každý autor odpovídá za obsah svého příspěvku, důvod pro vyřazení z konference si pořádající vyhrazuje pouze v případě kolize obsahu s platnými právními normami.

Průběh konference Dějiny staveb konané v Nečtinech lze podle vysoké účasti odborníků i amatérských badatelů a zájemců, počtu a kvality příspěvků, hodnotit jako úspěch, kterému odpovídá i ohlas v odborných kruzích. Považujeme za přínos, že k oboustrannému prospěchu na jedno fórum přivedla široké spektrum badatelů a zájemců o obor. Z formálního hlediska je jako významný klad jednání třeba znovu zmínit předběžné vystavení materiálů k velké většině příspěvků (bez zajímavosti není fakt, že autoři nedodaných anotací a materiálů byli zejména z řad profesionálů). Konference svojí koncepcí vytvořila delší dobu postrádané prostředí k živému setkání osob a myšlenek a podle výsledků můžeme věřit, že přispěla k formování oboru stavebně historického průzkumu. Klub Augusta Sedláčka, poučen zkušenostmi z letoška, je připraven ujmout se spolu s partnery pořádání příštího ročníku.