Opevnění Plzně v nálezech z poslední doby
Jan Anderle

Anotace: Stavebně historické a archeologické práce v prostoru bývalého opevnění odhalily v několika úsecích relikty příhradební uličky, hlavní a parkánové hradby, Říšské brány z raně barokního období a předbraní Pražské brány, v němž byl mj. rozpoznán výtvarný projev Václavské gotiky.

Plzeňský nárožní dům
Jan Anderle

Anotace: Průzkum nárožních domů v Plzni na dosud sledovaném počtu objektů ukazuje zvýšenou četnost, s níž se uplatňuje typ šířkového domu. Přetrvávají problémy datování a zlomkovitosti materiálu.

Kresebná rekonstrukce dvou zaniklých krovů na Jičínsku
Jiří Bláha

Anotace: Krovy bývalé panské sýpky ve Střevači na Jičínsku a trojkřídlé budovy tzv. "Čestného dvora" u Valdštejnské loggie v jičínském Libosadu byly v průběhu 19. století zhotoveny velmi úsporným způsobem, který spočíval ve znovupoužití většího množství trámů z původních konstrukcí krovů. Na základě rozboru pozůstatků (dlabů) po předchozích tesařských spojích a z jejich rozmístění na druhotně použitých trámech je možné provést velmi přesnou geometrickou rekonstrukci plných příčných vazeb původních krovů z konce 17. století (Střevač) a ze 30. let 17. století (Libosad). Součástí průzkumu jednotlivých konstrukcí bylo i dendrochronologické datování, které potvrdilo předpoklad, že jde skutečně o dřevo kácené v době vzniku staveb.

Středověké opevnění města Broumova
Jan Čížek

Anotace: Příspěvek se zabývá rozborem písemných a obrazových pramenů ke středověkému opevnění města Broumova a na základě zachovaných zbytků se snaží o jeho rekonstrukci. Vznik tohoto fortifikačního systému je poměrně přesně datován. Měšťané začali o jeho stavbě uvažovat na základě listiny Karla IV. ze 16. června 1348, kdy bylo město nadáno stejnými právy, jaká měla královská města Kladsko a Hradec Králové, jeho výstavbu pak předpokládáme přibližně mezi léty 1360 - 1380. Skládalo se z jediné hradební zdi na hraně svahu. Hradba byla zpevněna přibližně třinácti hranolovými a půlválcovými věžemi a opatřena dvěma branami (Horní brána - Obertor a Dolní brána (Niedertor) a čtyřmi fortnami. Severovýchodní nároží města bylo navíc chráněno areálem hradu přestavěného na klášter, opevnění zesilovaly také strmé skalnaté srázy a mlýnský náhon na východní straně města a hluboké koryto potoka na jihozápadě. Opevnění bylo zesíleno pravděpodobně začátkem 15. století (vnější opevnění Dolní brány) a před polovinou 16. století (nový pás opevnění na západní straně města se zemními baštami, zemní barbakán před Horní branou). Po likvidaci bran (v letech 1826 a 1841) byla většina opevnění zbořena. Nejvýraznějšími zbytky jsou věže chránící Lázeňskou a Kostelní fortny. Výjimečnost věže Kostelní fortny spočívá v tom, že její valeně zaklenuté přízemí sloužilo jako kostnice a bylo vyzdobeno dodnes částečně zachovanou gotickou freskou. Jedná se tedy o vzácný příklad spojení sakrální a fortifikační funkce v jedné stavbě. Broumovské městské opevnění hodnotit jako příklad použití časově i provenienčně různých opevňovacích prvků v jednom fortifikačním systému. Je to snad výraz položení města na česko-slezském pomezí, kdy město přijímalo podněty z obou stran.

Plzeňské vily ze závěru 19 a z 1. pol 20. stol - problematika poznání a zachování staveb
Petr Domanický

Anotace: Několik příkladů kvalitních vilových objektů z období závěru 19. a z 1. poloviny 20. století, realizace významných českých architektů, na území vilové čtvrti Lochotín a Bezovka a v Doubravce a v Hradišti. Možnosti poznání a problematika chování objektů s ohledem na způsob jejich využití, přístup vlastníka, památkovou ochranu objektů apod. (průběžná kultivovaná údržba, postupná degenerace, devastace objektu, celková rekonstrukce). Secesní objekt z období krátce před r. 1900 na Karlovarské třídě, vily ve stylu moderny v ulici B. Němcové z r. 1915 a zpočátku 20. let v Mánesově ulici, funkcionalistická vila z 1. poloviny 30. let na Masarykově třídě a vily ze závěru 30. Let v Kostincové ulici.

Dům čp. 57 v Lounech
Martin Ebel , Jiří Škabrada

Anotace: Nezaslouženě málo známý, významný gotický a renesanční městský dům. V referátu budou zmíněny poznatky, přispívající k řešení některých obecněji zajímavých problémů: dům na široké parcele, roubená obytná místnost, velká síň, druhé vytápěcí místo.

Rozměry cihel jako datovací materiál?
Martin Ebel

Anotace: V návaznosti na loňský referát "Cihly jako datovací materiál" bude na základě písemných pramenů učiněn pokus stanovit dobu, od kdy lze datovat stavby dle rozměrů cihel.

Proměna vytápěcích systémů v 19. století
Martin Ebel , Jiří Škabrada

Anotace: V průběhu 19. století dochází ve všech vrstvách společnosti k revoluční proměně vytápěcího systému. Ta sice není v principu neznámá, ale chybí její zásadní uspořádání s přesnějším datováním a vědomí její univerzální platnosti na celém našem území. Tato proměna radikálně poznamenala typickými adaptacemi starší systémy s dymníkovými (černými) kuchyněmi a zapříčinila vznik odlišné, novodobé typologie obytných domů zejména v městském prostředí.

Digitální zpracování SHP Domu pánů z Kunštátu v Brně
Jan Eliáš

Anotace: Původně gotický objekt vzniklý spojením domů na dvou městištích. Od druhé pol. 14. stol. byl svobodným zemskodeskovým domem pánů z Kunštátu. Pernštejnové jej po rozšíření o další dům v 80. letech 16. století dali přestavět na pohodlný renesanční městský palác, vybavený nádvořím s arkádami. Počátkem 18. století spojený dům zakoupilo město, aby jej přičiněním stavitelů Petra Kollera a Mořice Grimma přeměnilo na městskou tržnici - barokního předchůdce obchodních domů se stánkovým prodejem. Naposled byl dům zásadně rekonstruován v letech 1952 - 1955 podle projektu architekta Mojmíra Kyselky. Elaborát SHP v digitálním zpracování.

Skalní hrady francouzsko-německého pomezí
Zdeněk Fišera

Anotace: Skalní hrady v oblasti Francouzsko-německého pomezí se nacházejí ve střední a severní části pohoří Vogézy. Ze 70 skalních hradů se polovina nachází na dnešním území Německa v Porýnské Falci. Druhá polovina hradů leží ve Francií, 10 v Lotrinsku a 25 v Alsasku. Nejstarší skalní hrady této oblasti jsou románského původu a pocházejí z 12. a první poloviny 13. století. Řada těchto hradů, převážně na dnešní německé straně hranice, byla císařským majetkem a tvořila oporu panovnické moci. Jen část hradů vznikla až později, většinou ve 14. století. Oproti skalním hradům naší česko-saské skalní oblasti se tyto hrady udržely ještě v období renesance a raného baroka, kdy jejich účel byl stále více obytný. Ze 70 zcela či částečně skalních hradů této oblasti není v původní podobě zachován ani jediný a pouze dva jsou dodnes stojící. Skalní hrady francouzsko-německého pomezi se značně odlišují od skalních hradů naši česko-saské oblasti. Naprostá většina těchto hradů vznikla na vysokých pískovcových útvarech, rozdělených na samostatné bloky oddělené přirozenou průrvou či umělým přerušením v podobě skalních šíjových příkopů. Vnitřní jádra skalních hradů obsahují pozůstatky obytných staveb, většinou zapuštěných do skalního podloží a vyzděných mnohdy hodnotnou architekturou štaufského období. K nejpozoruhodnějším součástem patří ústřední, částečně obytné věže. Válcové věže se u zdejších skalních hradů, podobně jako i v naší oblasti, vůbec nevyskytují. Věže na falckém území jsou vždy hranolového tvaru; pro oblast Alsaska-Lotrinska jsou pozoruhodným jevem pětihranné věže. Tyto hranaté bergfrídy tvořily hlavní záštitu vnitřního hradu, byly vždy zbudovány do čela hradní obrany. Jejich základním tvarem je sice čtverec nebo obdélník, proti nepříteli. jsou však opatřeny mohutným břitem na odrážení případných střel. Pouze u jedné třetiny těchto hradů můžeme pozorovat. ve skále tesané světnice, sály a sklepní prostory. V mnohých případech zcela jistě pochází až z mladší stavební etapy. Hlavním prvkem zařazeni těchto hradů ke skalním je jejich typický vstup, odlišující je od ostatních hradních typů. Asi u 80 % těchto hradů je vstup veden pomocí ve skále vysekaného schodiště, tunelovitým schodištěm, po skalní rampě či skalní průrvou. V některých případech byl vstup na horní plošinu veden vyzděnou schodištní věži, a jen zcela výjimečně klasickým způsobem. Dalšími prvky těchto hradů jsou skalní relikty, tedy části hradu jen dílem zapuštěné do skály, tesané obilnice, tesané studny a cisterny či ke skále záseky připažená obranná zařízení. a dobře viditelné ve skále vysekané příkopy.

Roubené patrové sýpky severního Plzeňska
Karel Foud

Anotace: Oblast severního Plzeňska je nositelkou svébytné stavební kultury roubených patrových sýpek s pavláčkou, jejichž rozšíření lze ve zkoumaném regionu sledovat v pásmu vymezeném Manětínem, Kralovicemi a Jarovem. Ve valné většině jde dosud o objekty celodřevěné, které jsou dokladem frekventování staveb se srubovými konstrukcemi v oblastech ležících severně od Plzně ještě v l.polovině l9.století, kam také patrně ve valné většině spadá doba vzniku popisovaných budov. Vedle dispozičního uspořádání interiéru, situování staveb v rámci jednotlivých usedlostí nebo způsobu řešení schodišt' do patra zde zaslouženou pozornost poutají sklepy, převážně opatřené kamennými valenými klenbami, zakládané s určitou pravidelností pod vzpomenutými objekty. V rámci zjištění rozšíření roubených patrových sýpek s pavláčkou v regionu severního Plzeňska byla zvýšená pozornost věnována těm obcím, kde se stavby dochovaly ve větší míře. Patří mezi ně také vesnice Jarov (o.Plzeň-sever), která si především díky mimořádnému souboru roubených sýpek vzpomenutého typu zasluha ,: zvýšenou pozornost nejen ze strany badatelů, ale i institucí státní památkové péče. (anotace k referátu K.Fouda "Roubené patrové sýpky s pavláčkou na severním Plzeňsku")

Úkoly SHP v kontaktním českobavorském pomezí
Hana Hanzlíková

Anotace: Akce záchrany a obnovy kostela Nanebevzetí P. Marie ve Starém Sedle probíhala bez SHP. Pro nedostatek finančních prostředků došlo pouze k obnově vnějšího pláště, interiér je dále havarijní. Výzkum stavby potvrdil její unikátní středověké fáze. Obdobný osud má celá řada církevních staveb v česko-bavorském pomezí. Cílem badatelů a zpracovatelů SHP musí být nejen exaktní poznání a dokumentace stavby, ale i úsilí o její záchranu.

Jihlavské renesanční domy - problém osvětlení dvorany
Milena Hauserová

Anotace: Příspěvek se zabývá horní síní v dispozici domu v 16. století. U domů, jejichž prostorové změny znemožnily prosvětlení horní síně z nádvorního průčelí se hledaly způsoby k osvětlení shora. U domů patrových to byly osvětlovací otvory ve stropě horní síně (ve variantě plochostropé i klenuté). U domů vícepatrových :navíc prosvětlení okny v obvodových stěnách vytažených nad rovinu střechy, případně kombinace obou typů. Zánik sledovaného jevu při přestavbách zanechává stopy. Lze předpokládat obecnější rozšíření.

Příspěvek k poznání panských kostelů
Petr Heřman

Anotace: Vedle centrálních staveb (rotund) je pro naši raně křesťanskou architekturu typický i kostel na obdélném půdorysu. Zpočátku se vyskytuje sice jen výjimečně, ale již od 11. staletí četněji.. I když tento typ je náročnější z hlediska vytýčení, dává daleko větší možnosti při řešení vnitřního prostoru a jistě i proto postupně vytlačuje rotundy. Tyto obdélné stavby se šíří i na českém venkově u panských tvrzí, jejichž fortifikačního systému jsou nezastupitelnou součástí. Jejich architektura je podřízena právě i tomuto účelu a zůstává velice prostá. Lokality, kde vznikají tyto stavby dodnes nesou názvy, které již na první pohled vydávají svědectví o historii těchto míst. Většinou jsou odvozeny od starých českých jmen drobných šlechticů, kteří bylí stavebníky těchto kostelíků. Teprve později, během 12. a počátkem l3. století se dá hovořit o vlivech štaufských, zatímco původní, nikterak zvláště charakterizovaná architektura k nám pravděpodobně přišla ze Saska. Mezi předštaufské obdélné kostelíky lze zařadit i Myslívský, jehož nově odkrytou románskou architekturu jsem kdysi popsal. Podobných nálezů lze očekávat ještě mnohem více, jak napovídá například "kaple" ve Zďiměřicích u Prahy. Daleka pozoruhodnější je však odkryti románské fasády na místě, kde se to neočekávalo. Tento dosud utajený nález ve svém referátu podrobněji popíši.

Kaple sv. Floriána v Bděněvsi
Václav Chmelíř

Anotace: Česká vesnice se skrývá řadu drobných staveb, které mohou uniknout pozornosti badatelů. Jednou z nich je i kaple sv. Floriána v Bděněvsi. Svou podobou se váže na kostel v sousední vsi Kozolupy, který je připisován Antonínu Haffeneckerovi. Kaple vykazuje řadu shodných detailů s uvedeným kostelem a lze ji zřejmě také přiřadit k dílu tohoto pozdně barokního architekta.

Hloubkový stavebněhistorický průzkum pro potřeby památkové péče I.
Vít Jesenský

Anotace: 1) charakteristika a specifika hloubkového SHP včetně jeho rizik 2) otázka legitimnosti hloubkového průzkumu (z hlediska stavu památky, záměrů dalšího nakládání s ní, kompetence zadavatele i zpracovatele průzkumu) 3) realizační řešení (organizační, metodické) Příspěvek bude ilustrován příklady z hloubkových průzkumů provedených arch. Ryklem na středočeských zámcích a tvrzích v Popovicích, Komorním Hrádku a Brnkách.

Dům čp. 117 v Rokycanech - osudy SHP
Tomáš Karel

Anotace: Na rokycanském předměstí stojí empírový patrový dům, který vznikl přestavbou josefínskými reformami zrušeného kostela sv. Petra. Dům prošel rozsáhlou rekonstrukcí v pol. 70-tých let. Rekonstrukci předcházelo zpracování SHP atel. SÚRPMA. Průzkum předpokládal čistě teoreticky složitý stavební vývoj s románskými a gotickými konstrukcemi., který však nedoložil. Bohužel, jak bylo a dosud mnohdy je obvyklé, nebyly výsledky korigovány během stavebních prací. Poznání stavebního vývoje tak dnes zpětně umožňuje pouze poměrně kvalitní fotodokumentace průběhu prací. Ta ve svém výsledku po důkladné analýze umožňuje zcela nový pohled na stavební vývoj objektu v jádru vrcholně gotické stavby s uplatněním cihelných konstrukcí. Příspěvek je věnován metodice nestandardního průzkumu a možnostem poznání.

Tvrz a zámek Chvaly ve stavebněhistorických proměnách
František Kašička

Anotace: SHP zámku ve Chvalech (Praha 9) představuje klasické zpracování průzkumového pasportu objektů historického původu pro základní potřeby rozhodování o budoucí náplni a možnostech zásahů do dlouhodobě zanedbávané památky. Z gotické tvrze ve Chvalech zůstal pouze díl věže, obsažený v závěru kaple sv. Anny. Dnešní hlavní zámecká budova je od sklepů po hlavní římsu renesanční novostavbou, pozdější barokní a klasicistní adaptace základní renesanční charakter hmoty i dispozice ušetřily. V 1.polovině 18. stol. byla zámecká kaple upravena na presbytář nově přistavěné kostelní lodi. Hmotovou proměnu komplexu uzavřela přístavba novorománské věže.

Co vzala voda. Dokumentace průzkumu zátopové oblasti vodniho dila Orlík
Pavel Kodera

Anotace: Příspěvek informuje o archivním materiálu uloženém v Archivu AV ČR v Praze. Materiál vznikl z činnosti "Komise pro vodní hospodářství ČSAV", jíž byl v polovině 50. let svěřen úkol prozkoumat, zdokumentovat a příp. zabezpečit veškeré historické, archeologické i přírodní památky, které měly být zničeny v důsledku napuštění orlické přehrady. Vedoucím pracovní skupiny pověřené tímto úkolem byl jmenován Zdeněk Wirth. Průzkum probíhal v letech 1957-1960 v několika podskupinách, které zahrnovaly výzkum přírodovědecký, výzkum archeologický, výzkum památek historických, výzkum národopisný a výzkum urbanistický a krajinářský. Dokumentace uložená v Archivu AV ČR představuje 19 archivních kartonů, několik balíků skic a několik kartoték. Kromě velice bohaté fotografické i filmové dokumentace zde lze nalézt např. půdorysy, nárysy fasád, situace a perspektivy mnoha vesnických stavení z různých lokalit, kresby a mapy urbanisticko-strukturálního průzkumu, dokumentaci některých stavebních historických památek (kostel sv. Mikuláše ve Zvíkovském Podhradí, lovecký zámeček "Nákle" u Orlíka) či kartotéky k etnograficko-folkloristick ému a umělecko-historickému výzkumu.

Příspěvek ke stavebnímu vývoji pražských domů U zelené žáby a u Tří bubnů
Miroslav Kovář

Anotace: Přestože dům U zelené žáby a U tří bubnů nebyl naší literatuře neznám ( např. Čarek, Líbal, Mencl, Bat'ková a kol.), poznatky o složitém stavebním vývoji tohoto komplexu se omezily jen na vymezení základní dispoziční analýzy s poukazem na výskyt raně gotického jádra v zadní části domu č.p. 13/I a křížové žebrové klenby v přízemí. V domě č.p.l4/I bylo upozorněno na obvodové zdivo z gotických cihel. Při právě probíhající rekonstrukci mohlo být významnou měrou upřesněn stavební vývoj obou objektů. Této možnosti nebylo využito a naopak velmi necitlivá rekonstrukce redukovala možnosti dalších eventuelních průzkumů na minimum. Autor příspěvku měl možnost zčásti sledovat průběh stavebních prací a některé z mnohých nálezů dokumentujících stavební vývoj objektů dokumentovat. Přestože jde jen o torzo možných informací bylo možno upřesnit dosavadní poznatky. Jako nejstarší se jeví fragment západovýchodní zdi s patrným výběhem valené klenby. Toto reziduum je rozhodně v relativní chronologii starší než raně gotické jádro, které vzniklo pouhou jižní přístavbou ke zbytku této zdi. Dodnes si zachovalo původní křížovou klenbu bez žeber (s typickými "románskými" cípovými výběhy v patkách, při jejímž bednění bylo použito malých prkének. V další fázi (mikrofázi) expandovala zástavba na západ, kde vzniká velký mírně lichoběžný prostor (zaklenut druhotně velmi pravděpodobně až v pokročilé 2. pol. 14 stol.). V jeho západní stěně pod klenbou se podnes dochoval (při pohledu z interiéru) gotický nástupní portál z ulice zaslepený raně barokním ostěním (odstraněno při úpravách průčelí v 19. stol.). Snad v další fázi bylo připojeno krátké jižní křidýlko spojené v úrovni sklepů spojené se západní prostorou půlkruhovým gotickým portálem. V úrovni přízemí se téměř opakuje půdorys podzemí. Jádrem zde je křížově zaklenutá prostora s odlámanými žebry na severu s chodbičkou (?) a na východě malým dvorkem (?). V západní prostoře jsou v uliční zdi pozůstatky gotických pravoúhlých oken (z 2.pol. 14 stol ?). Pracovně se domnívám že, k připojení č.p. 14/I došlo o něco později (snad jej lze ztotožnit s rozšiřováním č.p. 13/I na západ. V č.p. 14/I si objekt v suterénu zachoval zbytky žebrové klenby a dvě křížové klenby bez žeber včetně pozůstatku vstupní šíje z ulice. V přízemí je opět pozoruhodný nález dosud neznámé křížové žebrové klenby. Rozsáhlá gotická přestavba (druhá pol. 14. stol. ) je charakterizovaná užitím zdiva z gotických cihel s plasticky pojatými spárami.Působivé jsou zejména obnažené liché arkády a vynášecí pas v patře č.p. 14/I a nedávno obnažená východní štítová stěna. Tyto úpravy j sou dobře patrné i v patře č.p. 13/I. V renesanci dochází ( č.p. 13/I) k nástavbě horního patra a pravděpodobně změny v dispozici jižního křidélka. V č.p. 14/I došlo k zaklenutí některých prostor v prvním a druhém patře. Renesanční jsou i oba krovy objektů. V raném baroku jsou upravovány zejména interiéry s vloženými plochými stropy a v průčelí č.p. 13/ I osazen bosovaný portál, v přízemí pak zřízena chodba zaklenutá křížově s hřebínky. Klasicismus a následující vývoj přináší zřizování nižších podhledů, přestavbu průčelí, a další úpravy komunikačních schémat. Nastíněný vývoj je jen amatérským návrhem stavebního vývoje objektu, který nemůže být na tomto místě podrobněji rozebrán, nicméně připravovaným příspěvkem chceme poukázat na to, že obdobné objekty vyžadují širší kontextuální vztahy při řešení jejich stavebního vývoje, ale zejména šetrný přístup při rekonstrukci, který může zajistit do budoucna další možné revize a upřesnění.

Ikonografický pramen k úpravě hradu Buben Klubem československých turistů
Luděk Krčmář

Anotace: Na sklonku dvacátých let 20. stol. zakoupil Klub československých turistů zříceniny hradu Buben ( Plzeň - sever ). Téměř okamžitě bylo přistoupeno ke konzervaci a úpravě objektu, který znamenal jeho záchranu. Jednalo se, v té době, o jedenu z největších akcí KČT na území Západních Čech. V depozitářích Západočeského muzea v Plzni - odd. novějších dějin byla nedávno nalezena zajímavá fotodokumentace těchto úprav, z které se můžeme plastičtěji obeznámit a posoudit průběh a rozsah této akce.

Neobvykle řešený krb hradu Pořešína
Ondřej Malina

Anotace: Jedná se o otopné zařízení v paláci hradu Pořešín (ČB). Odtah spalin z krbu nebyl veden sopouchem do komína, ale krátkým kanálem přímo k vnějšímu líci stěny paláce, kde je prostý obdélníkový otvor (jedinou dosud poznanou analogií je podobně řešený krb větrného místa v Příčovech na Sdlčansku).

K počátkům kamenné profánní architektury v Brně
David Merta , Jaroslav Sadilek

Anotace: V letech 1997 až 2000 proběhlo v historickém jádru města Brna (Městské památkové rezervaci) několik záchranných archeologických výzkumů, jejichž výsledky přinesly zcela zásadní poznatky o charakteru a vývoji nejstarší městské zděné architektury. Jedná se o následující výzkumy: parcely domů v ulici Starobrněnská č. 2-4, 6 a 8 (jaro 1997), parcela domu v ulici Orlí č. 3 (podzim 1997), parcela domu na náměstí Svobody č. 8 (podzim 1997 a jaro 1998), rekonstrukce refektáře minoritského kláštera (jaro 1998), sklepní prostory domu v ulici Kobližná č. 10 (podzim 1998), ve vozovce na ulici Poštovské před domem č. 1/3 (podzim 1998), Knihovna Jiřího Mahena ve Schrattenbachově paláci v ulici Kobližná č. 4 (přelom 1998/1999). K uvedeným místům ještě přistupuje archeologický výzkum v areálu minoritského kláštera (ulice Minoritská), který byl prováděn průběžně v letech 1988-1991 a 1998, výzkum v prostorách bývalé mincovny v ulici Mečová č. 2 z let 1990/91 a jeho pokračování v roce 2000, výzkum prováděný při rekonstrukci vozovky na Františkánské (podzim 1999), dohled při průběžné sanaci podzemí v rámci bloků 20 (Dominikánské náměstí), 26 (Poštovská) a 42 (Jakubská, Česká) a další rozsahem menší, či větší akce. Ve všech zmíněných případech byly identifikovány relikty kamenných domů, respektive sklepů, které spojovaly určité společné znaky.

Ionizující záření při studiu stavebních památek
Ladislav Musílek , Martin Kubelík , Tomáš Čechák

Anotace: Metody využívající poznatků přírodních věd dosahují stále větších úspěchů i v tradičních humanitních oborech, jako jsou dějiny architektury a umění. Ionizující záření je jedním z účinných nástrojů, s jehož pomocí je možné získat informace o původu nebo době vzniku řady materiálů, nevyjímaje ty, které jsou používány v historických stavbách. Typickým příkladem je termoluminiscenční metoda datování, používaná nejčastěji na archeologické nálezy keramiky, ale také na další pálené materiály, zejména cihly. Rovněž znalost složení materiálů, především z hlediska zastoupení minoritních a stopových prvků, může dát cenné informace o jejich místu či době vzniku. Na ČVUT byla v minulých letech vybudována Laboratoř kvantitativních metod výzkumu památek, která se těmito metodami systematicky zabývá. Z analytických metod je dobře vybavena pro radionuklidovou rentgenfluorescenční analýzu, kterou lze provádět též in-situ. Výsledky analýz fresek na hradě v Žirovnici či na Karlštejně ukazují, že lze získat podklady jak o použitých barvách, tak i o chronologii jejich vzniku. Analýzy cihel rovněž ukazují na významné rozdíly v obsahu některých chemických prvků podle místa původu. V současné době je též testována automatizovaná aparatura vlastní konstrukce pro termoluminiscenční datování a dokončován software pro vyhodnocování stáří a chyby stanovení data. Perspektivně je uvažováno i vybudování zařízení pro datování pomocí opticky stimulované luminiscence.

Komunikační schéma hradu Rabí
Milan Novobilský

Anotace: Příspěvek řeší některé z mnoha otázek týkajících se přístupových cest a komunikačních spojnic na naší největší hradní zřícenině v období 16. stol., zejména se dotýká možného řešení původního přístupu od tzv. Žižkovy brány do brány na horní 1. nádvoří, které nebylo doposud uspokojivě objasněno, a také se zabývá problematikou komunikačních vazeb v prostoru vlastního jádra, tedy vztahu -donjon - lichoběžníková věž - hradební okruh - budova při vstupní bráně.

Dokumentace a stavebněhistorická analýza krovu kostela sv. Kříže v České Lípě
Michal Panáček

Anotace: Předmětem zkoumání je konstrukce krovu stanového typu. Jím nesená střecha, kryje nevelký gotický kostel z poslední čtvrtiny 14. století, stojící na předměstí středověkého města. Účelem práce je podrobné zdokumentování celku i jednotlivých prvků krovu (plány, fotografie) a jejich konstrukční a historický rozbor. Součástí je i průzkum archivního a ikonografického materiálu, pokus o absolutní dataci pomocí dendrochronologie a porovnání s obdobnými konstrukčními typy krovů u nás. Práce je prezentována ve fázi rozpracování.

Založení fotogrametrické databáze památkových objektů
Karel Pavelka

Anotace: V polovině minulého roku byly započaty práce na dlouhodobém projektu s názvem " Fotogrammetrická databáze památkových objektů v České republice". Tento projekt je pokračováním práce Laboratoře fotogrammetrie FSv ČVUT ve spolupráci s Laboratoří kvantitativních metod při výzkumu památek FJFI ČVUT a Státním ústavem památkové péče v Praze. Nejpodstatnější částí projektu je databáze fotogrammetrických dat a produktů v digitální podobě (fotogrammetrické měřické i neměřické snímky, fotoplány, ortofota, vektorové a 3D vyhodnocení apod.) doprovázená dalšími informacemi technického, historického i obecně popisného rázu. V první fázi je databáze plněna dokončenými projekty za posledních 5 let. Dalšími zdroji jsou rozpracované projekty a projekty zpracovávané jednoduchou technologií podle doporučení CIPA zejména pomocí digitálních komor. Vzhledem k různosti materiálů (obraz, text, souřadnice, plány atd.) nelze přesně odhadnout budoucí potřeby a vývoj. Z tohoto důvodu jsou data obecně popisována pomocí jazyka XML (obdoba HTML pro Internet). XML má tu výhodu, že je nezávislý na použitém hardware a software. Webovská prezentace, vyhledávací funkce budou odvozeny z XML dokumentů.

Rozbor klenby lodi kostela sv. Josefa v Obořišti (1702 - 11)
Milan Pavlík

Anotace: O výsledcích fotogrammetrického měření a uměnovědné analýzy byla podána informace na grantovém CTU semináň ČVUT : Obtížnost interpretace tohoto prostorového útvaru stejně jako u dalších této řady spočívala v nesnadné dostupnosti kleneb. K nejasnostem přispělo i to, ze je pokryta iluzívní freskou, která svojí přesvědčivostí, dobrou geometrickou konstrukcí i slušnou malířskou modelací zmátla zvláště ty badatele, kteří posuzovali tento prostor z fotografií, nikoliv z autopsie. Odborná literatura tak přebírá v mnoha verzích např. omyl zásadního charakteru, kdy ve středním poli namalovanou kopuli (freska) zobrazuje kresebně v půdorysu jakožto jakýsi architektonický prostorový kopulový útvar. Naše měření jasně ukázalo, že taková interpretace nemá s tvarem klenby nic společného. Samozřejmě tento mylný předpoklad vede k mylným závěrům o prostorové povaze lodi kostela. Na rozdíl od předchozích zkoumaných objektů chybí u kostela v Obořišti původní originální plánový materiál. Nemůžeme tudíž konfrontovat původní tvůrčí záměr a jeho geometrické zobrazení se skutečností. Zůstává pouze skutečnost sama. Interpretace povahy tohoto prostoru se nezdařila nejen Stefanovi, ale základní chyby přetrvávají dodnes . Především musíme konstatovat, že jde o velmi příbuzné řešení k řešení prostoru i klenby pražského kostela sv. Voršily v Praze. Tři kupolové klenby o nestejných rozponech dosedají svými patkami až na sokl nad římsu. Střední část je výrazně užší, ale klenba dosahuje stejné výšky ve vrcholu. Nad okny jsou tyto klenby proniknuty lunetami se stoupající vrcholnicí. Zvláštní je to, že osy těchto lunet v krajních polích nejsou k podélné ose prostoru kolmé, ale šikmé. Také v podélném směru v hlavní ose pronikají obě větší krajní klenební pole velké lunety kuželovité povahy. Klenební proniky jsou zdůrazněny hranou, ne pasem (původní podoba sv. Mikuláše) nebo žebrem (sv. Markéta). V klenbě vznikají švy, ve kterých se mění geometrická povaha klenby. Důležité prostorové hrany (triumfální oblouk, pas nad chórem), hrany vložené střední části)jsou kolmé na hlavní podélnou osu. Tímto základním řešením se velmi přibližují půdorysnému utváření kleneb kostela sv. Voršily v Praze. Jak ukazuje fotogrammetrické zaměření, jde o klenbu značně nepřesně vyklenutou. Také z rubové strany nacházíme doklady o nepřesné a rozpačité klenební technice. Klenba je zesílena ve svých švech pasy, je cihelná z cihel 25 X 7,5 x 16 cm, pasy jsou vedeny velmi nedbalým způsobem. Lze konstatovat, že provedení je možno charakterizovat jako začátečnické provedení bez předchozích větších zkušeností s klenební technikou. I když ve styku střední části klenby s bočními kupolemi (u Mádla báněmi, u Stefana ovoidy) jsou do systému vloženy další pomocné úseky mírně rozvírajících se valených kleneb, dochází v klenební sféře spíše ke srazu, než - li k proniku. Složitou hru vykláněných pasů zde nahradily jednodušší hrany lunet a přímkové (v půdorysu) švy kleneb. Vzhledem i k dalším odlišnostem (probíhající římsa v interiéru, dvoupatrovost exteriéru, použití architektonických řádů v exteriéru, zmenšená úloha soklu, odchylné tvarosloví), nelze tento architektonický objekt vložit do přímé souvislosti s kompozicí kostela sv. Mikuláše v Praze III. a sv. Markéty v Břevnově. Ční nutně samostatně, jako mezistupeň mezi M. A. Canevaleho kostelem Sv. Voršily (1699 - 1704) v Praze II. a zmíněnými pražskými stavbami. Proto ani s autorským pňsouzením Kryštofovi Dientzenhoferovi není možno souhlasit.

Mělnice a Bukovec - příspěvek k poznání věží dvou vesnických kostelů z Domažlicka
Zdeněk Procházka

Anotace: Kostel v Mělnici, položené nedaleko Hostouně na Domažlicku, je v odborné literatuře zmiňován jen okrajově. Autoři, kteří se mělnickému kostelu prozatím věnovali, považují za nejstarší část chrámku hranolovou věž, umístěnou v západním průčelí stavby. Její výstavba byla na základě archaicky vyhlížejícího románského okénka prozatím kladena do 13. století. Při výzkumu objektu v roce 2000 bylo zjištěno, že věž je oproti očekávání mladší než vlastní kostel, od něhož ji odděluje zřetelná spára. Do interiéru věže se otevírá velice dobře zachovaná rozeta osvětlující původní interiér kostela. Stavba vlastního kostela byla patrně dokončena před polovinou 14. století. Věž získal kostel zřejmě v pokročilém 15. století. Těleso věže posloužilo západnímu staticky narušenému průčelí svatyně též jako mohutný opěrák. Proto se spodní část věže konicky rozšiřuje a v přízemí dosahuje její západní stěna síly přes 2,5 m. Štěrbinové okénko, které při pohledu zvenku budí dojem značné starobylosti, získalo svůj maltový oblouček v záklenku snad až při některé z barokních úprav fasády. Prozatím zcela nepovšimnut zůstává kostelní krov, který je zřejmě ještě pozdně středověký. V souvislosti s mělnickou věží je potřebné se zmínit o románské věži nedalekého kostela v Bukovci u Horšovského Týna. Bukovecká věž se mělnické do značné míry podobá a je též ve spodní části zesílena dvěma opěráky. Ačkoliv je románský původ věže a k ní přiléhající lodi všeobecně znám, nebyla ani bukovecké věži věnována větší pozornost. Románská je totiž pouze spodní část zdiva věže a její východní stěna zachovaná do výšky sdruženého románského okénka. Nové poznatky týkající se dvou vesnických kostelíků z Domažlicka opět upozorňují na nezastupitelnost terénních výzkumů jednotlivých staveb, kterým zůstáváme stále ještě mnohé dlužni.

Ke stavebnímu vývoji kostela sv. Bartoloměje v Pelhřimově
Vladislav Razím

Anotace: Hlavní kostel ve městě pražského biskupa byl ve středověku začleněn svou západní částí do hlavní hradby městského opevnění. V baroku byla tato hradba prolomena a kostelní trojlodí prodlouženo. Právě vrcholící rekonstrukce kostelní věže, která tvoří hlavní dominantu Pelhřimova, umožnila na krátký čas průzkum některých jejích částí, které jsou jinak nepřístupné. Ukázalo se, že tato věž, situovaná v JZ části trojlodí, má podstatně složitější stavební vývoj než se dosud předpokládalo. Poznatky z průzkumu věže rozšiřují pole možných úvah o vývoji celého kostela, jeho vztahu k městskému opevnění i jeho místu v genezi středověkého města. Vývoj věže a celého kostela je pozoruhodný také z hlediska stavebních postupů.

Hloubkový stavebněhistorický průzkum pro potřeby památkové péče II.
Michael Rykl

Anotace: Praktické příklady k referátu V. Jesenského - Komorní Hrádek, Popovice, Brnky

Oprava fasád hradu Rychmburk
Jiří Slavík

Anotace: Při statickém zajišťování a opravě vnějších fasád hradu Rychmburka byla provedena dokumentace dočasně zpřístupněných a stavebními pracemi odhalených partií stavby. Přitom byla zjištěna řada zajímavých situací, významně proměňujících dosud poměrně plochý pohled na stavební vývoj hradu. Dosud pro průzkum nejlákavější jihovýchodní fasáda s analyticky přiznanými fragmenty oken a krakorci arkýřů nebyla zbavována kvalitních omítek a tak se průzkum a dokumentace soustředily na sousední severovýchodní a severozápadní fasádu. Kromě zbytků původní výstavby hradu byly zjištěny nejméně dvě gotické přestavby, stopy po požáru, gotickorenesanční přestavbu a úpravy hradu na přelomu 18. a 19. století. Přitom byly shledány nové poznatky o stáří a stavebním vývoji známé suterénní místnosti, sklenuté na středový pilíř.

Několik poznámek o SHP ve vztahu k obnově fasád historických staveb
Miloš Solař

Anotace: Úloha projektanta, zpracovatele SHP a památkáře je v rámci přípravy a provádění obnovy rozdílná, a to bez ohledu na to, že všichni tři mohou mít shodné vzdělání, srovnatelné zkušenosti a stejný zájem. Jakkoliv by se každý měl držet svého kopyta, je nezbytné, aby rozuměl navazujícím specializacím a aby nikdy neztrácel ze zřetele souvislosti. Jedna věc je průzkum, druhá jeho interpretace a třetí to, co se má s památkou udělat. Uveďme některé okruhy problémů, pro které je charakteristické, že nejsou vyvolávány bezohledností stavebníka, ale které lze obvykle přičíst na vrub zpracovateli průzkumu, projektantu nebo památkáři: Barevnost nelze odtrhávat od materiálu, a to nejen proto, že zdaleka ne všechny historické fasády byly natírány. Čím se v principu liší disperzní fasádní nátěr od plastového okna ? Je zásadní chybou vytrhávat barevnost omítky z celkového rámce. Důvody, proč není vhodné rozbíjet výtvarný účinek celku fasády analytickou prezentací fragmentů, vysvětlil již před polovinou minulého století Václav Wagner. Takové počínání velmi trefně nazval vivisekcí. Přesto se stále znovu s tímto problémem setkáváme. Současnému stavu poznání odpovídá požadavek respektovat památku v bohatosti jejího historického vývoje. Jmenovitě je v této souvislosti potřeba upozornit na okna. Okna s vnějšími rámy v líci fasády a křídly ven otvíravými již mají takovou výtvarnou a historickou hodnotu, že je třeba je velmi důsledně chránit, a to jak před výměnou za moderní okna s novodobým výrazem, tak za historizující napodobeniny oken barokních. Existuje-li více hodnotných redakcí fasády, je třeba si vybrat jednu a tu s ponecháním dochovaných hodnotných mladších úprav obnovit. Pokud není reálný přijatelný kompromis mezi stavem "původním" a stavem dochovaným, nezbývá než na návraty do historie rezignovat a přidržet se dochovaného stavu. Krajně nevhodné je svévolné kombinování jednotlivých historických vrstev. Stejně tak až na zřídkavé výjimky potvrzující pravidlo není přijatelné, aby se za základ obnovy fasády vzal starší stav, který ovšem po přestavbě nebo nástavbě tvoří již jen zlomek existující budovy.

Poznámka k průzkumům a dokumentaci historických krovů
Jan Sommer

Anotace: Příspěvek obsahuje dílčí korekce dříve publikovaných informací o některých historických krovech, ale přináší také jednotlivé poznatky z průzkumů, konaných v posledních letech. Současně se předkládá k diskusi metoda jednoduchého grafického provedení konstrukčních schémat krovů. Jednočárová prutová schémata jsou doplněna značkami, které značně přehledně rozlišují technické řešení konstrukčních uzlů. Zdá se, že by takovým nebo podobným způsobem bylo možné přesněji než dosud prezentovat typová schémata, v nichž se prozatím většina detailních znaků krovů neprojevuje.

Hrad Blansko a jeho stavební vývoj
Jan Štětina

Anotace: Nejstarší částí hradu, vystavěnou před r. 1267 je zadní hrad za dvojitým, ve skále vytesaným, příkopem. Úzký ostroh podmínil řešení této části jako protáhlého oválu, vymezeného vysokou a silnou plášťovou hradbou. Na přístupové, západní straně ostroh před čelem jádra přepažovala nižší parkánová zeď s nevelkou čtverhrannou, snad věžovitou branou, zadní stranu hradu chránil příkop a val. Uvnitř nádvoří je nutno předpokládat palác a provozní budovy.Z původních, dnes nedochovaných staveb hradu mohou pocházet tři pískovcové architektonické prvky, sekundárně zazděné do mladšího objektu hradního paláce. Terénní relikt obdélného objektu na jižní straně nádvoří není v současnosti datovatelný. Později, snad někdy v 1 . pol. 14. stol. byl původní hrad rozšířen o rozsáhlou přední část, ohrazenou 150 160 cm mocnou kamennou hradbou. Vstupní cesta ústila do kulisové brány v pravoúhle silně zataženém SZ rohu dispozice. Na polygonálně vypjaté čelo předního hradu, od vyvýšené planiny před hradem oddělené příkopem, navazovaly na severu a jihu přímé hradební zdi, přepažující strmé svahy ostrohu a znemožňující průnik obléhatelů k bočním stranám předního hradu. Nižší severní částí předního hradu procházela vstupní cesta k zadní části dispozice. Možnosti zástavby eliminovalo silně stoupající podélné skalní žebro, na jehož západním konci - v přední části hradu, nad vstupní branou, vznikla patrně věžovitá stavba rozměrů asi 11 x 15 m. Stavební technologií se tato etapa odlišuje od poslední fáze, v níž v areálu zadního hradu vznikl nový palác a z obvodu hradu vysunuté severní stavení. Tuto etapu je snad možno identifikovat se zprávami o stavební činnosti z r. 1349. Mohutný palác rozměrů cca 38 x 9,5 m zaujal snad místo svého předchůdce na jižní straně zadního hradu. Dispozici přízemí (a pravděpodobně i patra) tvořily dva velké sály a menší místnost ve východním zakončení. Stropy nad přízemím i patrem byly trámové, západní část budovy v každé z úrovní osvětlovalo minimálně pět oken. Fragment chodbičky v síle západní zdi může upomínat na původní vstup do patra objektu. Existenci dalšího zděného podlaží dnes nelze potvrdit. Ve východním rohu dvora k paláci přiléhal přístavek neznámé podoby a funkce. Snad současně byla zvenčí k SV straně plášťové zdi přistavěna budova lichoběžného půdorysu cca 15 x 16 m, založená již v prudkém svahu. Stavení mělo nejméně dvě zděná podlaží, oddělená trámovými stropy a sloužilo pravděpodobně jako nový vstupní objekt zadního hradu, do nějž pod severní hradbou jádra vedla z brány v parkánové zdi vstupní komunikace. Stavební aktivitou kolem poloviny 14. století se vývoj hradu prakticky ukončil. Rozlišení jednotlivých stavebních fází ztěžuje výhradní uplatnění místního devonského vápence; v mladších etapách doplněného cihlami; a absence primárně umístěných architektonických prvků. První fáze hradu uplatněním plášťové hradby i výběrem staveniště připomíná blízký (a současný) hrad Holštejn. Plášťovými hrady byly i nedaleké Letovice (2. pol. 13. stol.) a Boskovice (konec 13. stol.). realizace předního hradu s rozsáhlou, k zastavění ztěží využitelnou ohradou byla snad motivována snahou o lepší kontrolu vstupní cesty a o pojmutí nebezpečné výšiny před čelem hradu do jeho areálu. Věžovitá (?) stavba v čele předního hradu má analogii v předpokládaném donjonu starší části Nového hradu u Olomučan z 1. pol. 14. stol. Výstavba rozsáhlého paláce, vybaveného v patře téměř pravidelně rozmístěnými velkými okny, nemá v nejbližším okolí analogie. Uplatněním dispozice s velkými sály vychází z tradic přemyslovských paláců, vnitřní vybavení (trámové stropy, asi obdélná okna) však již může poukazovat k palácům lucemburské éry. (Podobný je např. i starší palác hradu Frejštejna z 1. třetiny 14. stol.)

K možnostem datování fortifikační architektury
Jiří Varhaník

Anotace: Možnosti datování staveb fortifikační architektury jsou v praxi obvykle determinovány malým nebo dokonce vůbec žádným zastoupením architektonických článků, které by bylo možné standardním způsobem chronologicky zařadit na základě jejich morfologie. O to větší pozornost je třeba věnovat technickému řešení a vybavení zkoumaných staveb, interpretaci funkcí jejich jednotlivých části a komparaci s možnými dobovými analogiemi. Zásadním způsobem může k jejich datování samozřejmě přispět archeologický výzkum, který by se ovšem měl omezovat spíše jen na ohrožené lokality. Široké možnosti nabízejí přírodovědné metody, zejména dendrochronologická analýza dochovaných dřevěných prvků, která však byla v praxi užívána zatím jen velmi vzácně. Uvedené metody demonstruje přehled dosavadních názorů na datování věže Kotnova někdejšího hradu Hradiště v Táboře.

Zámecký park v Ostrově - průzkum a možnosti poznání
Lubomír Zeman

Anotace: Osmým divem světa nazval Zámeckou zahradu v Ostrově karlovarský lékař Michael Raphael Schmutzer (Schmutzen) ve svém spisu "De Nymphis Carolobadensibus" v roce 1663. V průběhu svého více než tři a půl století trvání zaznamenal celkem čtyři vývojové etapy. Zahradní soubor jižně od zámeckého areálu ve svých základních rysech založil (či rozšířil starší menší zahradu) nový majitel ostrovského panství kníže Julius Jindřich, vévoda sasko-lauenburský ve 30. letech. 17. století. Tato první podoba zámecké zahrady byla utvářena ještě v duchu italských renesančních zásad s užitím principů nizozemských plošných zahrad - pravidelná cestní síť a samostatná čtvercová či hvězdicová pole, hojné využití vodního živlu v podobě vodotrysků, kaskád i klidných vodních ploch, bohatá sochařská výzdoba. Předlohou těchto zahradních úprav stojících již na samé hranici manýrismu byl nesporně soubor návrhů zahradní tvorby Vredemana de Vries. Tento první stav zahrady zachytil na své slavné rytině Mathäus Merian (Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae, Frankfurt 1650) a kresby Zachariase Lesche pocházející vesměs z roku 1642. Druhá podoba zámecké zahrady se formovala po silné povodni, která zničila předchozí úpravy, za vévody Julia Františka Sasko-Lauenburského v letech 1665-1689. Již v souladu s barokní koncepcí reprezentativní zámecké zahrady vznikla řada zahradních staveb, uprostřed zahrady letohrádek postavený podle návrhů A. Leuthnera i K Dientzenhofer a Gulio Broggi. Třetí etapou, datovanou do období 1690-1715, pak barokní výstavba zámecké zahrady v Ostrově vyvrcholila. Dědička panství Francizska Sibylla Augusta se roku 1690 provdala za Ludvíka Viléma, markraběte Bádenského, který si zde počal budovat svoji rezidenci. Snaha vyrovnat se v reprezentaci okruhu nejvyšší šlechty a především francouzskému královskému dvoru podnítila novou stavební činnost i skvělé vybavení zámecké zahrady. Svědčí o tom soubor rytin dvorního stavitele J.M.Sockha z roku 1715, zachycující jak vlastní zámek s tzv. Pohledovou zdí, upravenou po požáru 1691 italským architektem a malířem D.E.Rossim a novou zámeckou budovu zvanou Palác vodních děl, zahradní divadlo a bludiště, menažerii apod. Kdo však byl oním tvůrcem vrcholně barokní koncepce zahrady nebylo dosud jasné, neboť oba dochované variantní plány nenesou ani dataci a autorizaci. Posledním rozborem se však ukázalo, že oním utajeným tvůrcem mohl být sám Domenico Egidio Rossi, jehož pozdější návrhy pro novu rezidenci v Rastattu jsou více než obdobného charakteru a návrhy pro zahradu v Schönbrunnu mají naprosto stejný výtvarný rukopis, zcela odlišný od prací J.M.Sockha. Dlouho se také nevěřilo, že tato podoba zámecké zahrady v Ostrově existovala, mělo se zato, že v albu rytin je uveden pouze ideální stav. Existenci teras včetně jednotlivých bazénků, oranžerie i objektu menažerie však nedávno prokázal archeologický výzkum, který odhalil jejich základy. Až do konce sasko-lauenburského a bádenského období se zámecká zahrada udržovala ve svém formálním stavu. Po předání ostrovského panství velkovévodům z Toskány 1806-1811 se rychle pustnoucí zahrada přeměnila v přírodně-krajinářský park a tato jeho čtvrtá podoba trvá až do současnosti. Po období úpadku a dlouhodobé devastace zahájilo Město Ostrov postupnou obnovu parku, historicky i krajinářsky velice cenného prostoru, označovaného kdysi jako osmý div světa.

Některé poznatky z inventárního průzkumu hospodářských dvorů
Jan Žižka

Anotace: Bude podána stručná informace o inventárním průzkumu hospodářských dvorů ve středních Ćechách. Dále budou s komentářem na obrazové dokumentaci předvedeny některé pozoruhodné hospodářské stavby, jejich konstrukce, detaily fasád atd. Smyslem příspěvku je ukázat na hodnoty a problematiku tohoto typu historických staveb a vyzvat ke spolupráci na inventárním průzkumu v ostatních krajích Čech a Moravy.