| Porozumět výpovědi stavby, mnohdy v několika etapách přebudované a někdy dochované dokonce jen v torzu své původní podoby, je úkol pro mnohé sice lákavý, ale přinejmenším nesnadný. Chybí opora obecně platných metodických návodů, tolik běžná v mnoha jiných oborech. Jedinečnost jedné každé ze zkoumaných staveb a neopakovatelná rozmanitost jejich osudů ostatně způsobují, že obecná doporučení k postupu - pokud vůbec kdy byla formulována a pokud je jejich formulování vzhledem k různorodosti možných úkolů vůbec účelné- se zdají být příliš vzdálena konkrétní realitě zkoumané památky. Jak tedy přesto začít? Osvojení co nejširších poznatků o stavebněhistorickém průzkumu, jeho odborných východiscích, postupech a vžitých náležitostech jeho zpracování je jistě nezbytností. Samo o sobě však nestačí. Jak pohled do minulosti oboru tak i osobní zkušenost mnohých z nás v této situaci ukazuje nezastupitelný význam živého odborného dialogu s těmi, jimž zkušenost a širší povědomí souvislostí dovolují vidět zkoumaný jev zřetelněji a plastičtěji a jimž i bohatší zkušenosti s postupy uplatněnými ve srovnatelných případech poskytují širší metodickou výbavu. Díky dialogu nad konkrétní nálezovou situací a nejsnáze právě jeho prostřednictvím lze napřímit a urychlit kroky na individuální cestě badatelského zrání. Přínos takového dialogu však nebývá pouze jednosměrný. Názorové tříbení nezůstává rovněž bez užitku i pro rozvoj discipliny samé. |