O bečovské šibenici či výkonu hrdelního práva v Bečově nejsou dosud známy žádné konkrétní údaje z archivních pramenů ani literatury. Bečov hrdelní právo obdržel r. 1399 a přišel o něj v druhé polovině 18. století (pravděpodobně v 60. letech za tereziánských reforem soudnictví). Poté tedy zaniká i funkce šibenice.

V letech 2002 – 2003 se na bečovské šibenici uskutečnil archeologický výzkum, který provedlo archeologické oddělení NPÚ ú.o.p. v Plzni. Důvodem byl záměr na vybudování naučné stezky, které měla být šibenice součástí a v souvislosti s tím i odborné záměry. V českých zemích nebyl dosud takovýto objekt archeologicky zkoumán, výzkumy se dotkly jen pohřbů popravených osob (např. Vodňany, pravděpodobně Čelákovice). Ojedinělé výzkumy šibenic, objektů, které úzce souvisely s výkonem hrdelního práva a ve své době tvořily početný prvek v krajině, jsou známy např. z Polska, Německa, Švýcarska či Dánska.

Při vyhodnocování archeologického výzkumu byla pozornost věnována zjištěním, která může takovýto výzkum šibenice přinést, např. o vzhledu šibenice, jejím zániku či způsobu nakládání s pozůstatky popravených osob. Součástí vyhodnocení výsledků výzkumu byl i souhrn dosavadních poznatků z výzkumů šibenic v zahraničí, přičemž nejde vždy jen o výzkumy archeologické, ale i historické či topografické. Tyto poznatky se týkají poloh šibenic, jejich vzhledu, okolností zániku, druhů archeologických nálezů, které výzkumy těchto objektů přinášejí, zejména pak kosterním nálezům (včetně zjištění z výzkumů pohřebišť popravených osob) a jejich zvláštnostem.

Výzkum reliktů bečovské šibenice zjistil přesné rozměry objektu, charakter zdiva, způsob založení i úroveň původního terénu. Potvrdil též způsob nakládání s pozůstatky popravených osob. Ve vnitřním prostoru byly nalezeny jednotlivé lidské kosti patřící několika osobám. Pozůstatky popravených osob nebývaly řádně pohřbívány, ale jen zahrabávány uvnitř či v okolí šibenice nebo ponechány na povrchu. Ze sutě uvnitř šibenice, která celý objekt po zániku uzavřela, bylo získáno několik keramických zlomků, které lze jen hrubě datovat do období raného novověku (pravděpodobně 18. stol.)

Bečovská šibenice je ukázkou šibenic kruhového půdorysu. Výška obvodového zdiva těchto objektů byla cca 3 m, z této zdi vyrůstaly obvykle 3 pilíře nahoře spojené břevny sloužícími k věšení odsouzenců. Odsouzenec byl vyveden k těmto břevnům po žebříku. Do šibenice vedl vchod s uzamykatelnými dveřmi, aby se zamezilo krádežím oběšenců či jiných magických předmětů. Jiným typem zděných šibenic byly šibenice pravoúhlého půdorysu se 4 pilíři, existovaly i šibenice vícebokého či jen trojúhelníkovitého půdorysu. Byly zděné z kamene, méně byly užívány cihly, a to jen jako příměs do kamenného zdiva.

Zděné šibenice se začaly objevovat až od přelomu 15. a 16. století. Do této doby je také možné klást vznik šibenice bečovské. Ve starších dobách se uplatňovaly jednodušší šibenice dřevěné konstrukce, jejichž umístění se nezřídka lišilo od pozdějších poloh šibenic zděných (např. Horní Slavkov). Obecně však byly šibenice situovány na dobře viditelná místa za městem, na kopce či návrší v blízkosti cest. Ukázkou výrazně dominantního umístění je právě bečovská šibenice, obdobnou polohu nemá žádná z u nás dochovaných šibenic i většina těchto objektů v zahraničí.

Naučná stezka “Šibeniční vrch”, jejíž hlavní součástí jsou odkryté relikty šibenice, byla slavnostně otevřena 26. dubna 2003. Stezka je věnována rituálům spjatým s výkonem hrdelních trestů v raném novověku (16. – 18. století). Využívá přitom částečně i původní cestu vedoucí k této šibenici.

Sokol, P. 2003: Šibenice u Bečova nad Teplou, Výroční zpráva Státního památkového ústavu v Plzni za rok 2002, Plzeň, s. 91-93.