Hospodářský dvůr chotěšovského kláštera “Gigant” v Záluží

Nedaleko Chotěšova, asi 7 km severovýchodně, dodnes upoutává pozornost zdaleka viditelný rozlehlý hospodářský dvůr, příznačně zvaný Gigant. Jeho výrazná barokně členěná fasáda dokládá nejvýraznější etapu jeho historie, která však má mnohem starší počátky. Doklady o dlouhodobém osídlení v prostoru dvora se podařilo nalézt přímo v hlavní obytné budově po sejmutí podlahových zásypů v přízemí. Kromě pravěkého zahloubeného, zřejmě obytného objektu z doby bronzové bylo v celé ploše množství středověké keramiky. Její datování do 13. - 16. století odpovídá kontinuitě středověkého osídlení, které je možno spojovat již přímo s existencí hospodářského dvora kláštera v Chotěšově Ve 14. století došlo zřejmě k obvyklému emfyteutickému vysazení vsi, v souvislosti s klášterní kolonizací byl založen hospodářský dvůr. V chotěšovském urbáři z roku 1367 je uváděna robotní povinnost ke dvoru v Záluží. Ten potompatřil k významným hospodářským složkám klášterního majetku a tato situace byla dále zdůrazněna vývojem v 17. století. Nelze vyloučit, s ohledem na malý počet selských dvorů, kdy k roku 1654 jsou v berní rule uváděni pouze 4 sedláci a chalupník, že ve vsi měl klášterní poplužní dvůr dominantní postavení již ve středověku. Jeho podoba i umístění je ověřitelná jedině na základě archeologických nálezů.

Detailnější představu o barokní stavební etapě nám dnes poskytuje pouze dochovaná obytná správcovská budova se sýpkou. Mohutná, hmotově sjednocená stavba má charakter barokního zámečku, který je dominantou areálu. Podle vročení dochovaného na vnitřních kamenných portálech byla tato část vystavěna za chotěšovského probošta Dominika Peterky v roce 1712. Během celkové opravy, která byla zahájena po navrácení zdevastovaného majetků restituentům, se podařilo dokumentovat řadu pozoruhodných stavebních detailů, které přispívají k poznání především barokní podoby objektu. Ze starších stavebních pozůstatků je nutno zmínit nálezy druhotně použitých kamenických článků s gotickým okosením hran, které pocházejí z období 15. až počátku 16. století, jejich původ však nelze zcela spolehlivě vztáhnout k předchůdci dnešní stavby. Její výstavba probíhala v době intenzivních úprav nedalekého kláštera a kamenické články mohou pocházet odtamtud.

Z barokní stodoly zůstaly zachovány pouze obvodové zdi, krov pochází z 19. století zřejmě z doby rozsáhlých úprav po roce 1865. Staršího původu je však nyní obnovená výzdoba venkovní fasády tvořená omítkovými velkými zrcadly s horní plochou (a původně zřejmě i dolní) zvlněnou do tvaru oslího hřbetu, odlišenými červeným nátěrem.

Po roce 1865 byly vystavěny podél dvou stran dvora nové objekty, které daly areálu současnou tvář. Na počátku 20. století došlo k dalším úpravám, zejména ve využití jednotlivých objektů. Po pozemkové reformě po roce 1920 byl oddělen z velkostatku i dvůr Záluží I (Gigant). Po skončení II. světové války byl pak využíván bez průběžné údržby dále k zemědělským účelům a zcela zdevastovaný, ovšem stále se statutem kulturní památky, předán v rámci restitucí potomkům původního vlastníka.

Nákladná rekonstrukce, která probíhá již deset let, postupně směřuje k celkové rehabilitaci dvora do podoby dané poslední velkou úpravou po polovině 19. století s vyzdvižením barokních architektonických hodnot. Výsledky rekonstrukce představují kvalitní příklad obnovy funkčního historického zemědělského dvora s důsledným uchováním jeho mimořádných památkových hodnot. Přístup vlastníka pak ukazuje příklad hodný následování při obnově hospodářských dvorů, které jsou dlouholetou devastací postiženy nejvíce a jsou dnes nejohroženějším typem českých památek.

tk