Červená Řečice – počátky biskupského hradu v kontextu středověké kolonizace Českomoravské vrchoviny
Petr Hejhal
Příspěvek shrnuje nejnovější poznatky o osídlení Českomoravské vrchoviny ve 12. a 1. polovině 13. století, včetně aktuálních archeologických a archeoenvironmentálních výzkumů.

Biskupský hrad v Červené Řečici; rozsah - funkce - typologie
Jan Beránek
Příspěvek shrnuje dosavadní výsledky stavebněhistorického průzkumu zámku v Červené Řečici a zaměřuje se na nejstarší stavební dějiny objektu, původně hradu vystavěného pražskými biskupy v průběhu 2. poloviny 13. století jako centrum správy pelhřimovského zboží. Cílem příspěvku je otevřít otázky rozsahu původního založení, funkce a typologických souvislostí.

Hrady na Lesní Nábě
Tomáš Karel , Vilém Knoll, Josef Hložek, Karel Hamberger
V příspěvku budou představeny hrady Alt Neuhaus, Herrenstein a Schwarzenschwall ležící na Lesní Nábě, přičemž pozornost bude věnována jejich místu v historii Chebska.

Trezor v hradní věži
Jiří Varhaník
Ze zpráv písemných pramenů vyplývá, že hrady také plnily funkci bezpečné schránky cenností. Příspěvek se zabývá vzácnými případy, kdy byla tato zařízení identifikována, jakož i dalšími anomáliemi, jímž je někdy tezaurační funkce přičítána.

Věž zámku v Kroměříži – nové poznatky k její pozdněgotické podobě
Radim Vrla
Zámecká věž v Kroměříži je nejdochovalejším pozůstatkem zdejšího biskupského hradu. V rámci pokračujícího průzkumu byly dokumentovány doposud neznámé dřevěné konstrukce, u kterých byla provedena dendroanalýza. Ta prokazuje vznik těchto konstrukcí v závěru 15.století. Dále byly dokumentovány malby na klenebních žebrech místnosti v patře také bylo provedeno doměření celého objektu.

Tvrz v Kurovicích, stavební proměny sídla v pozdní gotice, renesanci a baroku
Jan Štětina
Probíhající průzkum tvrze v Kurovicích (okr. Kroměříž) kromě řady informací týkajících se nejstarší fáze objektu z doby kolem roku 1400 přinesl i řadu zjištění k vývoji objektu v mladších stavebních fázích. Kolem roku 1500, tedy za Kurovských z Vrchlabí starší tvrz změnila komplikovaná pozdně gotická přestavba, na kterou kolem a po polovině 16. století navázaly renesanční úpravy, iniciované již Zoubky ze Zdětína. Zatímco pozdní gotika přinesla dotvoření dispoziční skladby objektu do výsledné trojkřídlé podoby a přidala řadu pozoruhodných kamenických detailů, renesance se omezila především na interiérové úpravy. Zřejmě v rámci těchto přestaveb vzniklo i vnější zděné opevnění. Interiéry i vnější fasády tvrze si uchovaly řadu kvalitních architektonických prvků z období pozdní gotiky i renesance a množství nově zjištěných dokladů povrchových úprav. Patrně ve 30. letech 17. století byla provedena nástavba nového, 3. nadzemního podlaží. Stavební vývoj pak pokračoval řadou dílčích úprav, směřujících k postupné proměně tvrze v hospodářskou stavbu.

Velká věž zámku v Náchodě
Jiří Slavík
V rámci aktualizace SHP zámku v Náchodě byla jako první zkoumána válcová věž, původně hradní bergfrit. Nově byly doplněny znalosti o středověké podobě a stavebním vývoji. Nově jsou hodnoceny problémy kolem renesanční a barokní přestavby věže a nejstarší ikonografie zámku.

Zánik a nové využití fortifikace zámku v Mikulově
Dana Novotná
Mikulov sloužil jako pohraniční pevnost až do začátku třicetileté války, ale již v době války se začal přestavovat v okázalou rezidenci a do začátku 18.století se pro nové funkce postupně použila celá fortifikace.

Průzkum horských obranných věží v gruzínské Tušetii
Václav Fanta
Příspěvek se zabývá ne příliš často zkoumanou problematikou kavkazských obranných věží. Tento fenomén, který tvoří jeden z národních symbolů Gruzie, byl v odlehlé horské oblasti Tušetie podroben rychlému operativnímu průzkumu a zaměření. Budou též prezentovány některé poznatky o historickém osídlení tamější krajiny. Nabízí se srovnání s věžovou architekturou Evropy.

Porta Nigra – poznání významné římské památky
Pavel Hlavenka , Jiří Vidman
Porta Nigra je jednou z nejlépe dochovaných římských památek na území dnešního Německa. Od svého založení v letech 186-200 prošla složitým stavebním vývojem a od r.1986 je na seznamu UNESCO. V rámci chystané údržby a obnovy byly začátkem roku 2012 zahájeny práce na detailní měřické dokumentaci a souběžně i restaurátorský a stavebně historický průzkum. Tento referát představuje výsledky z 1.etapy projektu a umožňuje nahlédnout podrobněji do dějin této významné stavby.

Šíje pražských románských domů
Milena Hauserová
Způsb přístupu do sklepních partií pražských domů vybudovaných z opukového kvádříkového zdiva byl podrobně doložen a publikován v řadě případů. Způsob, kterým je tento jev předkládán, navozuje představu, že se jednalo o přístup do substrukce domu z nekrytého prostranství. Tento předpoklad má samozřejmě odezvu i v názoru na prvotní podobu domu a jeho dispozici. V příspěvku bude upozorněno na variantní výklad, který vede k k odlišné rekonstrukci.

Stavebně historický průzkum a archeologický výzkum domu v Jihlavě na Masarykově nám. č. 15 a 16.
David Merta , Marek Peška
V souvislosti s rozsáhlou rekonstrukcí Masarykovo náměstí 15 a 16 byl v objektu Základní umělecké školy v uplynulém roce proveden hloubkový stavebně historický průzkum a archeologický výzkum. Výzkumy navazující na SHP z roku 2009 přinesly zásadní poznatky o nejstarším vývoji původně dvou gotických domů a poukázaly na nezbytnost komplexního přístupu při výzkumu obdobných staveb. I v tomto případě byla nezastupitelná role dendrochronologie, která nám poskytla pevné časové body v rámci vlastního stavebního výcoje. Archeologicky se podařilo prokázat existenci dřevohliněných staveb, které můžeme považovat za součást nejstarších měšťanských domů, jež vznikly někdy před rokem 1240. Jejich součástí přinejmenším v případě domu č. 16 byla zděná stavba (komora, kamenate, steiwerk), navazující na dřevohliněný dům v týle. Na tento stavební horizont pak organicky navazovaly u domu Masarykovo náměstí 16 stavební aktivity v 60. letech 13. století, kdy byl dům již zřejmě převážně zděný. Další významnější přestavby následovaly rozmezí 14. až 19. století.

Ikonografický pramen k poznání městského opevnění u dominikánského kláštera v Plzni
Luděk Krčmář
Příspěvek se pokouší ikonograficky zhodnotit menší soubor historických diapositivů ze sbírek oddělení novějších dějin západočeského muzea v Plzni, příspěvkové organizace, s námětem podoby městského opevnění u zaniklého dominikánského kláštera v Plzni srovnáním s dalšími dostupnými ikonografickými a historickými prameny. Všímá si složitého stavebního vývoje, který je na záběrech patrný (možné bašty, branka) a pokouší se jej interpretovat.

Loubí na Žlutickém náměstí?
Jan Anderle
Průzkum Radničního bloku na Velkém náměstí ve Žluticích přinesl závažné indicie, že zde mohlo v období do obnovy města po husitských válkách existovat loubí.

Národní dům v Karlových Varech
Dana Linhartová
Národní dům (1900) patří mezi pozdní realizace ateliéru Fellner a Helmer. Dokumentuje snahu vídeňských architektů navázat v rámci sálu varieté na reprezentativní řešení divadelních prostorů. Celková změna stylu se projevuje i ve výzdobě fasády Národního domu, která v podstatě podléhá individuálnímu mísení stylů, a to po kompoziční i formální stránce. Vše odpovídá dynamismu a celkovému rozvolnění v architektuře, ale i dalších oblastech umění kolem roku 1900. Řešení hledištního prostoru je výrazným příkladem toho, jak velký vliv na divadelní architekturu nejen u nás, ale i v celé zejména Střední Evropě, měly na přelomu 19. a 20. stol. projekty Fellnera a Helmera. Jde o typ, který zavedli tito vídenští projektanti právě pro varietní a operetní divadla a který se opakoval i u dalších objektů např. v Budapešti či Berlíně. Jako příklad sloužil tento typ také Bedřichu Ohmannovi při projektování hledištního prostoru karlínského divadla.

Srovnání nesrovnatelného: vila Petschek versus vila Tugendhat
Martin Ebel , Karel Ksandr
Porovnání dvou výrazných a současně stavěných prvorepublikových vil s diametrálně odlišnými movitými investory: existují na těchto realizacích společní jmenovatelé?

Průzkum českých kolonizačních vesnic v rumunském Banátu
Václav Fanta , Jakub Čermák, Adéla Poubová, Markéta Šantrůčková
Příspěvek se zabývá zajímavou problematikou novověké kolonizace odlehlé části tehdejší rakouské monarchie a dnešního obrazu tamějších vesnic. Oblast Banátu byla osídlená ve 20. letech 19. století kolonisty z různých koutů Čech. Dnešní podoba sídel a okolní krajiny je velice autenticky dochovaná s nesmírnými památkovými a ekologickými hodnotami, od poloviny 19. století nedošlo k žádným výrazným změnám. Bohužel některé současné tendence hrozí tento stav narušit. Příspěvek nastíní množství dalších otázek k výzkumu.

Zajímavosti z plošného průzkum vesnice Mravín u Vysokého Mýta
Zuzana Vařeková
Drobné postřehy, konstrukční a typologické zajímavosti z plošného průzkumu vesnice Mravín u Vysokého Mýta.

Líšina čp. 46. Dokumentace statku za etnickou hranicí.
Karel Foud
Obec Líšina leží v krajině jižně od Stodu za pomyslnou etnickou hranicí. Poválečné dějiny zdejšího kraje jsou poznamenány vysídlením německého etnika. Obměna obyvatelstva se promítla i do technického stavu celé řady staveb, líšinský dvůr čp. 46 nevyjímaje. Během orientačního průzkumu lokality byly v areálu zvolna zanikajícího statku čp. 46 identifikovány dvě sýpky s dvojitým krovem a roubená chalupa. Ve snaze uchovat informace o jejich existenci byla provedena dokumentace staveb a průzkum, který rozšiřuje dosavadní znalosti o stavební produkci venkova v severozápadní až západní části okresu Plzeň – jih.

Ještě ke kostelu v Záboří nad Labem
Karel Kibic
V nedávné dově proběhla zajímavá diskuse k historii kostela v Záboří nad Labem. Diskuse reflektovala zjištění učiněná v průběhu restaurování románského jižního portálu, který evidentně není osazen na původním místě. Průzkumy jednoznačně prokázaly, že zdivo dnešní kostelní lodi není románské a románské články do něj byly vsazeny druhotně. Poznatky mířily k velké historizující přestavbě, která proběhla neznámo kdy, nejspíš v 16. století. Systematický průzkum středověké sakrální architektury na okrese Kutná Hora dal příležitost se k tématu vrátit. Příspěvek se snaží o doplnění dosavadních poznatků o zjištění z průzkumu památky i z operativního průzkumu zdiva jižní strany dnešní lodi během opravy. Nejsou pochybnosti o románském původu zdiva dnešního presbytáře (hypotéza o románském kostelu jako patrové kapli nadále zůstává v platnosti), otázkou je však původní uspořádání jeho interiéru. Dnešní interiér presbytáře z velké části pochází z historizující přestavby, stejně jako věž nad středem, jeho půdorysu. Při této přestavbě vznikla i dnešní loď a je velmi pravděpodobné, že druhotně užity články v jejím zdivu pocházejí z původního kostela.

Kostel Všech svatých ve Starých Hvězdlicích (okr. Vyškov)
Václav Kolařík , David Merta
Kostel Všech svatých ve Starých Hvězdlicích představuje drobnou, „vesnickou“ sakrální stavbu. Do literatury jej uvedl ve svém všeobjímajícím díle Bohumil Samek. Kostel je pozoruhodný především tím, že je vystavěn z cihel, což pro dané období (uvažuje se o polovině 13. století) není zvykem. V nedávné době proběhla výměna krovu a částečně i sanace zdiva v interiéru, což umožnilo nová pozorování.

Tzv. „Královské sedile“ v chrámu Panny Marie před Týnem – nová zjištění k ikonografii a dataci
Jana Peroutková
Chrám Panny Marie před Týnem na Starém Městě pražském představuje (po katedrále sv. Víta) zřejmě největší pokladnici vrcholně gotické skulptury v českých zemích. Otázky vzniku a datování tohoto jedinečného souboru jsou spojeny s řadou otázek, které logicky velmi úzce souvisí s vlastním stavebním vývojem chrámu. Příspěvek se soustředí na sochařskou výzdobu „královského“ sedile v závěru severní boční lodi, jehož náročná sochařská výzdoba byla v rámci probíhajícího SHP podrobena nové analýze, která přinesla nová, velmi zajímavá zjištění.

Kostel sv. Jiljí v Našiměřicích, nové poznatky ke stavebnímu vývoji
Petra Dohnalová , David Humpola
Příspěvek shrnuje dosavadní výsledky archeologického výzkumu a operativního průzkumu a dokumentace. Kostel sv. Jiljí v Našiměřicích byl vystavěn před polovinou 14. století a je zde autenticky dochována řada architektonických detailů svědčících o původní podobě stavby.

Příspěvek k poznání stavebního vývoje kostela v Kmetiněvsi
Eva Volfová
Příspěvek se budepodrobně zabývat zejména nejstarší stojící částí kostela, západní věží. Představeno bude zejména její konstrukční řešení a funkční uspořádání. Dále se zmíní i některé zjištěné regionální souvislosti

Ke stavebnímu vývoji kostela sv. Jakuba Většího v Železném Brodě
Eliška Nová , Ivan Peřina
Kostel v Železném Brodě byl vnímán jako barokní novostavba z let 1761-1763 s úpravou interiéru v první polovině 20. století. Operativní dokumentace při výkopu drenáže však naznačovala, že se ve hmotě stavby ukrývá starší sakrální předchůdce. Tuto hypotézu vedle dalších poznatků potvrdil provedený stavebně historický průzkum, kdy zejména archivní rešerše přinesla mnoho pozoruhodných překvapení a detailů jak o podobě starého kostela, tak o dlouhé přípravě přestavby v 18. století.

Barokní štolový systém kláštera premonstrátů v Teplé
Radek Široký
Štolový systém pod komplexem konventu a prelatury Kláštera premonstrátů Teplá vznikl v rámvi rozsáhlé vrcholně barokní přestavby, která proběhla v letech 1690-1725 podle projektu Kryštofa Dientzenhofera. Podzemní štoly a s nimi související objekty jsou klíčovým prvkem originálního způsobu založení novostavby konventu, které bylo částečně provedeno do zvodnělých nivních sedimentů.

Nález raně barokních náhrobníků v klášteře Teplá
Jakub Krček
Aktuálně probíhající archeologický výzkum v areálu premonstrátské kanonie v Teplé (okr. Cheb) přinesl mimo jiné neobvyklý nález několika kusů náhrobníků tepelských řeholníků z první poloviny 17. století. Jedná se o cenný doklad řemeslné a umělecké úrovně tepelských sepulkrálií v raně barokním období, neboť z této doby byl doposud znám pouze jediný dochovaný náhrobník. Dokumentace a zpracování náhrobníků směřovaly primárně k jejich epigrafickému vyhodnocení, které následně přineslo některé dílčí poznatky ke kulturně historickému vývoji kláštera. V neposlední řadě se jedná o příspěvek k dosud nepříliš diskutované problematice druhotného používání sepulkrálií při vrcholně barokních renovacích monastických areálů.

K vývoji zahrady benediktinského kláštera v Broumově
Miloš Buroň
Příspěvek je shrnutím výsledků SHP provedeného v létě 2012. Ve stručnosti shrne postupný vývoj klášterní zahrady jako celku, využití jejích dílčích částí i vývoj a využití jednotlivých dosud existujících i zaniklých staveb.

Synagoga v Budyni nad Ohří (okr. Litoměřice)
Miroslav Nový
Synagoga v Budyni nad Ohří je součástí řadové zástavby východní fronty Ostrovní ulice. Vznikla v místech židovské zástavby města, která čítala zhruba dvě desítky domů. Původem se jedná o pozdně barokní stavbu, jejíž výstavba spadá do 80. let 18. století. Teprve mezi lety 1825 až 1826 došlo k dnešnímu zaklenutí interiéru. Synagoga má tradiční orientaci, což znamená, že její podélná osa směřuje od západu k východu. Východní strana je opatřena nezbytným výklenkem pro schránku na Tóru (aron ha-kodeš), signalizovanou ze strany exteriéru typickým zesílením obvodové zdi. Znehodnocující zásahy 20. století poznamenaly nejen exteriér stavby, ale i její interiér.

Zahradní pavilón chotěšovského kláštera. Dokumentace nálezových situací.
Karel Foud
Nevelká, přesto velmi rozmanitá stavba dotvářející neopakovatelné prostředí kláštera premonstrátek v Chotěšově, prochází v posledních letech stavební obnovou. V průběhu obnovovacích prací bylo dokumentováno několik zajímavých nálezových situací, které poodhalují dosavadní znalosti o vývoji této pozdně barokní budovy. Kromě malovaného záklopového stropu, jehož pozůstatky byly ve stavbě identifikovány, poutá zaslouženou pozornost např. vstupní portál opatřený výzdobou, která musela být upravena přímo na stavbě z důvodu patrně chybně vyměřeného stavebního otvoru. Mohlo to ale být i jinak.

Archeologický výzkum zaniklého kostela sv. Prokopa v Prášilech
Martin Čechura
Příspěvek je informací o první etapě zjišťovacího archeologického výzkumu zaniklého kostela sv. Prokopa v Prášilech (okres Klatovy). Na místě malé kaple z roku 1756 byl v letech 1802-1803 postaven zděný kostel sv. Prokopa, s obdélnou plochostropou lodí, půlkruhově uzavřeným presbytářem se sakristií a západní hranolovou věží. Po roce 1952 se obec stala součástí vojenského újezdu Dobrá Voda a původní obyvatelé byli vysídleni. Kostel byl využíván armádou jako kulturní dům, hostinec a taneční sál. V roce 1979 bylo rozhodnuto o jeho demolici a v roce 1979 byl odstřelen. V současné době vyvíjí obec Prášily iniciativu k pietní úpravě místa bývalého kostela. V rámci přípravných prací byl proveden zjišťovací archeologický výzkum, při kterém byla odkryta podstatná část presbytáře a ověřen průběh zdí věže, lodi a sakristie.

Znovuzrození kostela sv. Jiří v Lučině- Grafenriedu
Zdeněk Procházka
V roce 2011 byly odhaleny pozůstatky kostela sv. Jiří v zaniklé obci Lučina, položené na česko německé hranici mezi Klenčím pod Čerchovem a bavorským Waldmünchen. Kostel, který byl výsledkem stavebních aktivit probíhajících po celé 18. století, byl zbořen v 70. letech 20. století. Spolu s kostelem je v současné době upravován i areál zaniklé obce, který by se v budoucnu mohl stát zajímavým „skanzenem“ připomínajícím osudy stovek lokalit, které po roce 1945 zanikly v pohraničních oblastech České republiky.

Zbynice a Krašov - kde se vzal náš nejstarší krov?
Jiří Škabrada , Jan Anderle
Donedávna jediný doklad konkrétního typu konstrukce románského krovu u nás se svou extravagancí vymykal možnostem standardní srovnávací práce. Nález druhé stejné situace už však umožňuje postupovat podle úsloví „jednou – to je náhoda, dvakrát – to už je poměr“. Srovnávací práce nad tímto zajímavým tématem nás může dovést jednak k souvislostem regionálně vzdáleným, ale také překvapivě blízkým, potvrzujícím neméně významné úsloví „pod svícnem je tma“.

Zámek v Telči – další poznatky z praktické aplikace historické trasologie
Jiří Bláha
Přehled dalších zjištění z trasologických rozborů autenticky dochovaných povrchů, které se nacházejí v areálu telčského zámku. Většinou jde o exteriérové úpravy omítek, které se díky tomu, že byly záhy po svém dokončení překryty střechou, zachovaly ve stavu své prvotní úpravy a až do dnešní doby nebyly restaurovány ani konzervovány. Díky tomu jsou pro nás nejen jedinečným zdrojem informací o subtilních detailech řemeslného zpracování, ale také asi jediným přímým zprostředkovatelem výtvarného názoru příslušné doby. Význam těchto nálezových situací vynikne především ve srovnání se sgrafitovými průčelími slavonických a telčských renesančních měšťanských domů, které prokazatelně vznikly ve stejné době, nicméně jejich dnešní podoba je výsledkem řady pozdějších restaurátorských zásahů.

Když se kladí nevejde, aneb o konstrukci a řádové archtektuře na průčelí v (17), 18. a 19. stol.
Michael Rykl
Vztah formálně naznačeného kladí, kladí neúplného a izolovaného ve vztahu ke konstrukci stropu a krovu. Proměna výrazu fasády v závislosti na proměně konstrukčního systému.Možnosti a příklady.

Habitatio besuchknechta ve Strašicích
Petr Rožmberský
Ve 2. pol. 17. stol. mělo být ve Strašicích (okr. Rokycany) zřízeno obydlí speciálního myslivce. Sám si navrhl, jak by jeho rezidence měla vypadat, zbirožský purkrabí udělal jiný (skromnější) plán a také podrobný rozpočet na výstavbu. Ani jeden, ani druhý plán nebyly realizovány – místo toho byl na hradišti strašického hradu vystavěn patrový „jagrhauz“ o třech křídlech. Patrně po požáru v polovině 18. stol., kdy se patrně zřítilo jedno křídlo, vystavěné částečně v bývalém příkopu, bylo zbylé torzo sníženo o patro a uzpůsobeno na obydlí lokalisty, později sloužilo jako fara.

Nové poznatky k rybničním soustavám na Českolipsku
Miroslav Kolka , Ivan Peřina
V rámci operativní dokumentace a povrchového průzkumu reliktů rybníkářských děl byla zdokumentována Průrva Ploučnice u Novin pod Ralskem, u které bude vysvětleno fungování celého díla v komparaci s dokumentací průrvy Novozámeckého rybníka u Zahrádek. Rovněž budou představeny i další objevy v povodí Bobřího potoka v kontextu studia celé oblasti, kdy lze vznik většiny rybníků datovat nejpozději do průběhu 16. století.

Ovčárský mlýn u Slaného
Martin Volf , Vojtěch Volf
Opuštěný areál Ovčárského mlýna chátrá na předměstí královského města Slaný. Stojí v prostoru zaniklé vsi Ovčáry, z níž se vedle mlýna zachoval pouze původně gotický kostel. Zástavba mlýna v sobě skrývá torza středověkých konstrukcí. Cílem příspěvku je představit současnou stavební podobu areálu, a přednést dosavadní výsledky průzkumu jeho stavebně historického vývoje, a prezentovat otázky a témata, které si autoři kladou do dalšího studia.

„Gočárovy“ Automatické mlýny v Pardubicích – mnohavrstevný pohled na industriální architekturu
František R. Václavík
Po ukončení SHP Automatických mlýnů v Pardubicích – stavbě z let 1910 – 1925, můžeme nastínit možné úhly pohledu na tuto významnou stavbu, na její architektonické hodnoty (Josef Gočár), urbanistickou funkci i na hodnocení jejího vztahu k procesu modernizace města.

Elektrické podniky Hlavního města Prahy – otázky průzkumu a plánované rekonstrukce budovy
Michal Patrný
Monumentální funkcionalistická budova někdejších Elektrických podniků hlavního města Prahy, postavená v letech 1930 – 35 dle projektu Adolfa Benše a Josefa Kříže, pozbyla již téměř před čtvrtstoletím své původní využití a v současné době takříkajíc „přežívá“ v provizorních podmínkách; současný vlastník stále řeší budoucí využití této jedinečné stavby. Zpracovaný rozsáhlý SHP a inventarizace prvků zde odhalily mnohé problémy, které projektanty plánované rekonstrukce čekají.

Stavební vývoj a proměny využití sýpky ve Starém Kníně
Alena Rákosníková
Sýpka v areálu bývalého hospodářského dvora řádu křížovníků s červenou hvězdou má za sebou bohatou historii. Velmi pravděpodobně stojí v lokalitě raně středověkého knížecího dvorce, který se v pozdějších dobách dostal do držení šlechty. Historik August Sedláček ji na konci 19. století ztotožnil s hledanou staroknínskou tvrzí. Tento příspěvek se zabývá shrnutím hledání odpovědí na otázky posloupnosti stavebních úprav sýpky a způsobů jejího využití.

K průzkumu a dokumentaci povrchových úprav
Miloš Solař
To, co viděli naši předci na stavbách, obvykle nebyly konstrukce, ale jejich povrchové úpravy. Zdivo se omítalo (mnoha způsoby), kámen se omítal, natíral, zlatil, mramoroval (mnoha způsoby), dřevo se natíralo, omítalo (mnoha způsoby)…Teze moderní architektury o pravdivosti řeči materiálů způsobila, že se pozornost věnuje konstrukci a tvaru. Dvacáté století navíc přineslo estetiku přírodních materiálů, v jejímž jménu se otloukají historické omítky z cihelného zdiva, odstraňují nátěry z dřevěných dveří a odírají středověké plastiky až na holé dřevo. Exemplárním příkladem je smutný osud povrchových úprav kamenných konstrukcí a soch, jejichž existence a význam jsou dosud v praxi památkové péče i při průzkumech a dokumentaci systémově ignorovány (čest všem výjimkám). Do dějin staveb patří nejen to, jak se stavěly a čemu sloužily, ale i jak vypadaly. Co víme o historické barevnosti okenních rámů? Historických mříží? Plechových a šindelových střech? Pokud už se někdo povrchem zabývá - např. u fasád - omezuje se na barvu. Fasáda byla okrová, dočteme se v průzkumu. Mezi okrovým vápenným nátěrem a okrovou pohledovou omítkou je však velký rozdíl. Význam materiálů a technologií povrchových úprav se výrazně ukázal při obnově památek architektury 20. století, jmenovitě při obnově vily Tugendhat. Pro ilustraci lze připomenout například podstatný rozdíl vzhledu nátěru kovových okenních rámů na olejové bázi a nátěru teoreticky shodného odstínu na bázi polyuretanu. Bez znalosti povrchových úprav nemůže být interpretace architektury historických staveb věrohodná. Znalost se získává shromažďováním informací. Cílem příspěvku je podnítit v badatelské obci zájem o povrchové úpravy, jejich průzkum a dokumentaci.

Kvalita - achillova pata dokumentace památek
Jiří Vidman
Tento, poněkud kontroverzní a polemický příspěvek se zamýšlí nad kvalitou měřické (geodetické a fotogrammetrické) dokumentace památkových objektů. Rozebírá vliv, jaký má nejen zpracovatel, ale také zadavatel na výslednou kvalitu odvedených prací. Nad několika příklady navrhuje způsoby, jak zvýšit současnou, často nepříliš uspokojivou úroveň předávané dokumentace.

Mezi bambulkou a Elegantem (drobnosti k dveřnímu a okennímu kování)
Jiří Škabrada
Davidem Stejskalem zapůjčený vzorníkový ceník stavebního kování z vrcholně funkcionalistického období umožňuje doplnit rejstřík známých typů o půvabný autentický název. Na druhé straně umožňuje takovýto materiál rovněž metodické zamyšlení nad délkou přetrvávání starších typů i zřejmě nezničitelnou touhou člověka po dekorativní zdobnosti.

Vřídlovec jako specifický stavební materiál
Lubomír Zeman , Jiří Klsák, Jan Tajer
Město Karlovy Vary bylo založeno dle tradice králem Karlem IV. kolem roku 1349. První písemná zmínka v pramenech pochází z roku 1370. Z geologického hlediska se město nachází na rozhraní dvou základních jednotek Českého masivu, krušnohorské a tepelsko – barandienské. Vlastní termální oblast má podloží tvořené žulou, která vykazuje mnoho poruch a trhlin, kterými vystupuje k povrchu terma. Za jediný den vynesou prameny na povrch přibližně 18 tun pevných látek. Při vývěru termy na povrch vznikají, za přístupu vzduchu a úniku CO2 do atmosféry, povrchové sintry – vřídlovec (aragonit). Tento karlovarský vřídlovec je svým složením v podstatě uhličitanem vápenatým (vápencem) CaCO3. Z tohoto důvodu byl pálen a konečný produkt byl používán ve formě vápna. Jeho používání je časově zařaditelné od první poloviny 13. až do konce 14. století, přičemž se vřídlovec v Karlových Varech těžil a pálil až do 16. století. Použitý vřídlovec v pojivových směsích máme doložen již na řadě staveb na Karlovarsku a Sokolovsku. Jedná se tak o specifický stavební materiál, který může sloužit i jako datovací prostředek pro datování stavebních konstrukcí.

Přesnost fotoplánu – vliv zkreslení snímku a vliv vlícovacího podkladu
Jindřich Hodač , Martin Tröstl
Fotoplán patří mezi nejčastěji používanou fotogrammetrickou dokumentaci, se kterou se stavební historik setkává a pracuje. Často je také přímo stavebním historikem vytvářen. Příspěvek se podrobněji zabývá otázkami přesnosti tohoto typu měřické dokumentace. Konkrétně je pozornost věnována dvěma vlivům. Prvním je vliv zkreslení snímku zapříčeného objektivem fotoaparátu (tzv. distorze) a jeho (ne-)odstranění různými metodami. Druhým je vliv počtu a konfigurace zaměřovaných bodů či délek ve vztahu k celkové velikosti objektu. Prezentované výsledky jsou souhrnným výstupem testovacích prací provedených v rámci bakalářské práce Bc. Martina Tröstla.

Prostorové metody pro stavební dokumentaci historických staveb.
Tomáš Dolanský , Jana Štronerová
Při dokumentaci prostorové skladby historických staveb se používá celá řada metod od klasických geodetických, přes fotogrammetrii po dnes nejmodernější a zcela jistě nejefektivnější laserové skenování. Příspěvek pojednává o záchranném skenování na zámku v Červené Řečici, kde některé části jsou v naprosto havarijním stavu. Speciální důraz při dokumentaci je kladen na krovy, které jsou v kritických částech průběžně sanovány. Jejich dokumentace je přitom nejsložitější, pokud je požadavkem věrné zachycení aktuálního stavu. Výsledkem všech provedených technických prací (laserového skenování, geodetických prací a fotodokumentace) je podrobný prostorový popis stavu objektu, který je vhodný i pro studium stavebních detailů z historického hlediska.

Záchranný archeologický výzkum hradu Žumberk, okr. Chrudim, 2011, 2012 (Poster)
Miroslava Cejpová
V souvislosti se zajišťovacími pracemi, které provádí majitel hradu Městys Žumberk, proběhly dva malé záchranné archeologické výzkumy v místech, kde bylo nutné zasáhnout pod úroveň stávajícího terénu nebo do koruny zdiva. Podařilo se objevit dosud neznámé okenní otvory a na ně navazující konstrukce, dodatečně vložené do staršího zdiva.

Dokumentace lidové architektury etnografického regionu Kozácko (Táborsko) nejen ve stavebních plánech (Poster)
Zuzana Čermáková
"Pronikání prvuo ""selského baroka"" z jižně položených Blat do srdce kozácké zástavby" můžeme sledovat i v dnešní době na průčelích jednotlivých usedlostí. Podoba lidového stavitelství Kozácka se dochovala nejen v terénu, ale také ve stavebních plánech z poloviny 19. století.

Třebonín a Vícov - poznatky k principům etapizace románské věže venkovského kostela. (Poster)
Milan Falta
Cílem výzkumu románských kostelů sv. Matouše v Třeboníně a sv. Ambrože ve Vícově je ověření a prohloubení dosavadních znalostí o konkrétních stavebních postupech, procesech a etapizaci výstavby českého venkovského raněstředověkého kostela. Autorská dokumentace provedená při terénních průzkumech objektů klade důraz na neobvyklé proporce západní části chrámů. Pozornost je v obou případech věnována nápadně nízkým románským věžím, které tak představují cenný doklad o možném konstruování zvonových pater věže ze spalného materiálu. Cílem studie je i předložení hypotézy o možné úplné absenci vrchních pater věže. V takovém případě by figura románské stavby odpovídala lodi s připojenou západní věží o výšce pouhých tří podlaží.

Dům se svažitou pavlačí - čp. 30 ve skalsku - podruhé (Poster)
Jana Svobodová
Upřesnění poznatků o domě či. 30 ve Skalsku, nápadném svou svažitou pavlačí, ukazuje na postupný vývoj objektu.

Gotický portál sýpky v Oplotech (okr. Louny) (Poster)
Vojtěch Peksa
Příspěvek shrnuje nález a dokumentaci gotického portálu v Oplotech (okr. Louny), který byl objeven při průzkumu barokní sýpky v centru obce. Cílem je snaha objasnit jeho umístění ve vztahu k místním historickým souvislostem.

Koleč – proměny podoby feudálního sídla (Poster)
Zlata Gersdorfová , Milan Procházka
Příspěvek poukazuje na nová zjištění vyplývající z poznatků archeologického výzkumu a stavebně-historického poznání současné budovy zámku a bezprostředního okolí. Snaží se postihnout zásadní proměny areálu v období 13. – 17. století. Včetně hmotné kultury nalézané během archeologického výzkumu.

Sázava – nové nálezy v areálu bývalého pivovaru a mlýna. (Poster)
Michaela Glosová
V bývalém pivovaru sázavského kláštera bylo zjištěno založení na dřevěných pilotách. V areálu bývalého mlýna bylo nalezeno množství velkých kamenů z červeného pískovce i architektonických článků, pocházejících zřejmě ze starších stavebních etap kláštera.

Pozdně barokní fara č. p. 2 v Chudenicích (Poster)
David Tuma , Markéta Lejsková
Vesnické fary stojí spíše stranou odborného zájmu. Tento příspěvek se pokusí nastínit stavebně-historický průzkum s kompletním vyhodnocením fary č. p. 2 na Mírovém náměstí v Chudenicích. Příspěvek se bude dále zabývat dějinami objektu, pokusí se o rozbor stavby, její stavební vývoj a památkové hodnocení.