Litice (PM) v době románské a gotické - kostel a šlechtické sídlo
Jan Anderle
Identifikace románské etapy kostela sv. Petra a Pavla v Liticích (Plzeň-město) mění pohled jak na vývoj samotné svatyně, tak směřuje k úvahám o souvislostech sídla, které na ni bylo vázáno, s poměry v tehdejším Plzeňsku. Z tohoto pohledu pak vyplývá rovněž určitější představa o době vzniku zdejšího hradu. Následně pak se ozřejmují okolnosti, za nichž vznikala dochovaná gotická novostavba kostela z přelomu 14. a 15. století.

Jihomoravské opevněné kostely na přelomu 15. a 16. století.
Dana Běhalová
Kostely sloužící jako útočiště a později také jako místo aktivní obrany byly budovány nejčastěji v osadách vzdálených od panských pevností a v nehrazených městech. Největší skupinu opevněných církevních staveb na našem území najdeme na jižní Moravě. Kromě poměrně dobře známého souboru staveb ležících okolo Hustopečí, najdeme obranné prvky i u dalších povětšinou menších staveb po celé jižní Moravě. Stavby se liší svou uměleckou úrovní a rozsahem opevnění. Jejich vznik by neměl být spojován jen s obavou z tureckého nebezpečí, ale také se složitou politickou situací na samotné Moravě.

Výsledky architektonicko-historického výskumu r.k. kostola sv. Štefana Kráľa v Livine
Martin Bóna
Znovuobjavený románsky kostol bol od čias V. Mencla mylne pokladaný za romantickú novostavbu na mieste vopred asanovaného stredovekého kostola. Hĺbkový výskum uskutočnený počas komplexnej obnovy stavby v rokoch 2009 a 2012-2013 preukázal ucelenú zachovanosť románskych konštrukcií a priniesol poznatky o postupnom vývoji tohto hodnotného vidieckeho románskeho kostola, ktorý patrí k najsevernejšie situovaným celotehlovým románskym stavbám na strednom Ponitrí.

Kanovnický dům Petrov 4 v Brně
Pavel Borský , David Merta
Kanovnický dům Petrov 4 prošel v uplynulých dvou letech rekonstrukcí a částečnou přestavbou. Před započetím prací na projektové dokumentaci se uskutečnil stavebněhistorický průzkum. Ten probíhal i v době vlastní rekonstrukce, podobně jako archeologický výzkum. Jak výzkum, tak i průzkum doplnily zásadní měrou stavební dějiny domu i dějiny místa – podařilo se doložit kontinuální osídlení od konce 12. století, nejstarší dřevohliněný dům zde pak stál nejpozději od poloviny 13. století.

Inventář pozůstalosti Františka Alexandra Hebera v Rychnově nad Kněžnou
Miloš Buroň
V letošním roce si připomínáme 200. výročí narození prvního badatele českých hradů. V knihovně kolowratského zámku v Rychnově nad Kněžnou se nachází méně známá část jeho pozůstalosti. Pozůstalost obsahuje řadu terénních záznamů, výpisky, texty hotových statí pro jeho publikaci i další přípravný materiál včetně dosud neznámých kreseb (převážně půdorysy hradů) a náčrtů. Součástí pozůstalosti jsou i rytiny z Heberovy sbírky a kresby hradů od dalších autorů. Náplní příspěvku bude seznámení s obsahem pozůstalosti, ke které byl v roce 2004 v rámci bakalářské práce zpracován inventář.

Stavebně historický vývoj Kadaňského hradu
Jaroslav Cígler , Lukáš Gavenda
Nový stavebně historický průzkum středověkého hradu v Kadani, razantně přestavěného " po roce 1750, je příspěvkem do diskuse, která již několik desetiletí probíhá. Podnítila" " jej ŰYíprava muzejní expozice. VŹael zejména z prací D. Menclové, E. Černé (dříve" " Lehť kové) a T. Durdíka. Jejich záYry byly dále roźaoYeny vlastním nedestruktivním" " pUozkumem in situ, který v mnohém ohledu umů~nil zŰYesnit doposud známý obraz hradního" " vývoje, nebo nastínit jeho mů~ný sur, a vytvůYit prostorový model hradu v obou středověkých" stavebních etapách - raně gotické (2. pol. 13. stol.) a pozdně gotické (poč. 16. stol.).

Vjezdová brána zámku Třebešice u Divišova
Jaroslav Cígler
Stavebně historický průzkum vjezdové brány do areálu zámku Třebešice u Divišova, který byl podkladem pro její renovaci a dostavbu. Vrcholně barokní vjezdová brána na venkovském šlechtickém sídle.

Nové poznatky o hradu ve Starém Rybníku
Martin Cikán
Příspěvek se zabývá výsledky revizního stavebně-historického průzkumu ministeriálního hradu Starý Rybník, navazujícímu SHP předhradí a povrchovému průzkumu nejbližšího okolí lokality. Přednášková část se bude věnovat především průzkum stavby na předhradí a celkovému kontextu rozvoje areálu, jelikož se jedná o záležitost, kterou pracovníci SÚRPMO nemohli v roce 1973 z majetkoprávních důvodů věnovat větší pozornost. V rámci hradu se příspěvek zaměřuje především na novověké hospodářské aktivity.

Archeologický výzkum barokního špitálu v Rokycanech
Martin Čechura
Nový barokní špitál v Rokycanech byl postaven v roce 1680 na Plzeňském předměstí, v blízkosti kostela Nejsvětější trojice. Byla to patrová trojtraktová budova se středním průjezdem. Podle popisu z roku 1816 byly v přízemí dva velké pokoje, kuchyň, čtyři komory a záchod. V patře dva větší a dva menší pokoje a dvě komory. V roce 1964 byl špitál zapsán mezi kulturní památky, ve stejné době však už sloužil jako nouzové ubytování pro několik romských rodin, nebyl udržován a chátral. V roce 1982 byl zbourán v souvislosti se stavbou silničního obchvatu městského jádra. Archeologický výzkum, provedený při stavbě nové kruhové křižovatky, odkryl větší část základového zdiva a ohradní zeď zahrady.

Představení spolku Asociace recentní archeologie
Lucie Galusová
Asociace recentní archeologie je spolek založený v roce 2011 s cílem sdružovat zájemce o problematiku výzkumu, poznání a ochrany památek z období 18. – 21. století. Poster představí cíle této organizace, její aktivity a budoucí projekty.

Zámek ve Velkých Dvorcích a jeho historie
Zlata Gersdorfová
Příspěvek pojednává o vybraných kapitolách z historie zámku ve Velkých Dvorcích, který byl postaven jako rezidence a správní středisko stenojmenného statku na konci 17. století. Ve druhé polovině 19. století byl zámek klasicistně upraven a poslední stavební úpravy se nesly v duchu neobarokního slohu. Záhy po té byl zámek využíván čistě utilitárně (filmové ateliéry, škola atp.) a bez větší údržby postupně chátral. V současné době je v rukou soukromého majitele a je zpracovávána studie na jeho opravu.

Hrad Helfštýn v druhé polovině 20. století
Hana Glombová
Podoba hradu Helfštýna byla ve druhé polovině 20. století výrazně pozměněna stavebními úpravami. Zásahy, jež probíhaly do 70. let, byly iniciovány stanoviskem ministerstva školství, věd a umění z roku 1952 a byly vesměs nekoncepční. Roku 1978 se přístup změnil na promyšlený a plánovitý, i když pro památkovou hodnotu objektu ne příliš šťastný. Hrad je od té doby nesmazatelně spjat s osobností a prací Zdeňka Gardavského, jehož zdejší celoživotní působení je hodnoceno velmi rozporuplně a vyvolává bouřlivé reakce.

Plzeňské mýtnice
Jan Hajšman , Petr Mikota
Příspěvek se zabývá drobnými stavbami spojenými s výběrem mýtních poplatků v Plzni v druhé polovině 19. století a první polovině 20. století. Původně se mýto vybíralo v městských branách a na mostech. Po zbourání hradeb byly budovány nové mýtní domky po obvodu zvětšujícího se města. Také stavba nových mostů vyžadovala mýtnice, aby se alespoň částečně pokryly náklady s jejich výstavbou. Jednalo se jednak o malé domky, ve kterých výběrčí současně bydlel, jednak o pouhé výběrčí kanceláře a budky. Na počátku 20. století bylo v Plzni postaveno několik architektonicky zajímavých mýtnic, které svým vzhledem měly representovat moc města. S budováním kamenných dlažeb byl spojen další specifický poplatek – dlažebné. I k jeho výběru byla zbudována síť výběrčích míst – v tomto případě se jednalo o malé hrázděné domky nebo pouhé dřevěné výběrčí budky.Většina zmíněných staveb po skončení své úlohy zanikla. Dnes je v Plzni zachována jen čtveřice mýtnic na Wilsonově mostě.

Lázeňský dům Gogol, Karlovy Vary
Hana Hanzlíková
Podle provedeného stavebněhistorického průzkumu byla novostavba budovy v ul. Pod Jelením skokem 400/14 v Karlových Varech z r. 1906 na místě bývalého lázeňského domu Königstein naposledy podrobena radikální rekonstrukci podle projektu z r. 1987. Technická řešení nových dispozičních úprav a zásahů do nosných konstrukcí znamenala pro organizmus budovy nevratné změny. Provedení všech exteriérů nedostatečně reagovalo na nároky potřeb vnějšího působení stavby v daném prostředí. Výsledky SHP pomáhají specifikovat návrh projektového řešení ve prospěch stavebně technických možností domu.

Průzkum fasády Schirndingerovského domu č.p. 508 v Chebu
Jakub Chaloupka
Nové poznatky o podobě fasády získané při poslední obnově v roce 2014. Budou představeny nálezy starších omítkových vrstev a cihelných tvarovek a následná památková obnova.

Mosty v 17. století ve Městě Touškově ve světle purkmistrovských účtů
Václav Chmelíř
Do roku 1840 existovaly při Městě Touškově (okr. Plzeň-sever) dva mosty. Jejich hlavním konstrukčním materiálem bylo dřevo. První zmínka o nich pochází z roku 1570. K jejich historii máme zatím nejspolehlivější doklady pro období sedmnáctého století. Přinášejí údaje o výdajích a příjmech, spojené s jejich správou obcí městečka Touškova.

Renesanční a neogotická podoba průčelí Místodržitelského letohrádku
Petr Chotěbor , Kateřina Kroulíková, David Otáhal
V průběhu roku 2014 byla provedena oprava všech průčelí Místodržitelského letohrádku ve Stromovce s výjimkou schodišťové věže, na jejíž opravu teprve dojde. Některé zvětralé, nesoudržné a od podkladu odloučené plochy nátěrů a omítek musely být v nezbytném rozsahu odstraněny. Tím se naskytla ojedinělá příležitost k operativnímu " pUozkumu, ŰYi Ůu~ byly dokumentovány fragmenty staUaí podoby pUů elí. Nejblíže" pod současným povrchem jsou dochovány pozůstatky členění fasády z počátku 19. století. Zejména na jižním průčelí se podařilo objevit ryté linie, jimiž byly na jinak hladké omítce naznačeny profilace lomených oblouků, křížové kytky na jejich vrcholech a obdélné výplně. Toto úsporné provedení architektonických článků doplňovala podle nalezených stop i barevnost průčelí; různé odstíny zelené zřejmě vyvolávaly dojem plasticity. Prvky architektonického členění jsou plně v reliéfu vyvinuty pouze na východní fasádě. Nelze vyloučit, že na ostatních průčelích byla část z nich provedena v podobě rytých linií buď jako provizorní řešení (s možností dodatečného provedení reliéfu – pro tuto možnost je ovšem povrch omítky příliš hladký) nebo jako řešení " definitivní, v iluzivní foru. Nejzávažnější poznatky přinesl průzkum k podobě" renesanční fáze stavby. Z nálezu jednotlivých prvků či jejich fragmentů bylo možné postupně získat ucelenější představu. Pro její ověření byly po dohodě se zástupci investora a Národního památkového ústavu ve vybraném poli jižního průčelí rozšířeny " sondy nad rámec nezbytného odstraŮní degradovaných mlaŤaích omítek. Propojením" odkrytých a zdokumentovaných fragmentů renesanční fasády byl získán dostatečný podklad pro pokus o její rekonstrukci. Průčelí členily pilastry vysokého řádu, jejichž toskánské hlavice podpíraly složené kladí. Z něho se nejlépe dochoval vlys, hladce omítnutý a zdobený ornamentální malbou vícenásobného pletence. Římsa a většina architrávu byly při mladší úpravě odsekány. Mezi pilastry byly vloženy oblouky otevřené arkády v přízemí i v prvním patře. Byly založeny na postranních příložkách k pilastrům. Oblouky dolní arkády byly půlkruhové, horní lehce stlačené; jejich patky byly zdůrazněny profilovanou římsičkou. Archivolty měly jednoduchou profilaci, vytvořenou z cihelných tvarovek potažených omítkou a opatřených ornamentální malbou. Zdůrazněný, plasticky provedený hlavní klenák nebyl vsazen do vrcholu oblouku, ale nasedal na archivoltu shora a jako typická volutová konzola podpíral horizontální prvek (nad prvým patrem kladí, nad přízemím patrovou římsu) uprostřed jeho volné délky. Nejvýznamnější články – hlavice pilastrů, patky oblouků a volutové konzoly – byly vytvořeny z pískovce, díky šedomodrému nátěru však splývaly s průčelím a jejich materiál se pohledově neuplatňoval. Vápenné nátěry sjednocovaly celý povrch a malovaná výzdoba se uplatňovala " i ve vpadlých polích nad oblouky. Průzkumem nebyl odkryt žádný z článků průčelí" stavby z doby jagellonské; pro tuto stavební fázi se předpokládá existence obvodové arkády pouze v úrovni přízemí. Sondy v těchto partiích ovšem nedosáhly potřebné hloubky, protože byly prováděny s ohledem na co nejmenší ztráty všech vrstev průčelí.

Věž kostela sv. Anny v Holešově
Štetina Jan
V roce 2014 byl realizován průzkum západní věže kostela sv. Anny v Holešově (okr. Kroměříž). Proběhl i dendrochronologický průzkum dřevěných prvků věže (věnec ve zdivu, trámové stropy, zvonová stolice, krov). Věž, zbudovaná při starší bratrské modlitebně kolem roku 1585, byla v interiérech upravena patrně v průběhu 17. století, kdy vznikl depozitář ve 3. NP věže. Další úprava proběhla kolem poloviny 18. století v rámci pozdně barokní přestavby kostela sv. Anny; změn doznal exteriér a nově řešeny byly i komunikace v nitru věže. Představu o renesanční podobě exteriéru věže doplňují nálezy omítek s iluzivním kvádrováním nároží. Dokumentace věže navazuje na poznatky z dřívějšího operativního průzkumu obvodových zdiv lodi kostela sv. Anny a přispívá k detailnějšímu rozpoznání stavebního vývoje tohoto zajímavého, dosud blíže nezkoumaného objektu.

Velká věž hradu Švihova
Tomáš Karel
V rámci celkové obnovy vnějšího pláště Velké věže, tedy vstupní brány do jádra hradu Švihova byla možnost provést detailní průzkum unikátně dochovaných autentických pozdně gotických fasád věže. Byly dokumentovány jak detailní doklady stavebních postupů, etapizace, barevností, tak i nemnoha dodatečných úprav. Příspěvek bude zaměřen na rozbor dokladů stavebních postupů v konfrontaci s dosavadními provedenými stavebně historickými průzkumy .

Dvě středověké kostelní věže na Kolínsku
Karel Kibic
Gotické kostely ve Svojšicích a v Polních Voděradech jsou dochovány včetně věží. Zatímco u jiných gotických kostelů sledujeme přistavování věží v pozdní gotoce a později, obě zmíněné věže, zdá se, byly původní součástí stavby. Jejich vnitřní uspořádání svědčí spíš o jisté bezradnosti než o standardní výbavě tohoto stavebního typu. Věž ve Svojšicích ukončuje cihelná barokní báň, stejně jako u kostela v nedalekých Žabonosích a u farního kostela v Českém Brodě.

K možnosti výzkumu žijící vesnice na Moravě z pohledu archeologie
Václav Kolařík , David Merta
Výzkum lidového stavitelství na Moravě se vesměs odehrává ve třech rovinách. Stavebněhistorické, etnologické a archeologické. Dle naší zkušenosti takřka vždy odděleně. Tam kde probíhá jeden ze zmíněných výzkumů, neuskutečňují se dva zbylé. Zvláštní postavení pak má archeologie, která se zaměřuje převážně na výzkum zaniklých vesnic (ZSV), což má na Moravě tradici (Pfaffenschlagg, Mstěnice, Konůvky, Bystřec apod.). Většina současných archeologických výzkumů odehrávajících se v intravilánech vesnic pak má formu výzkumů záchranných. Ty doprovázejí výstavbu liniových inženýrských staveb budovaných ve veřejných prostorách, které jimi byly i v minulosti. K lidovému stavitelství (ani vesnickému urbanismu) tudíž v drtivé většině nepřináší žádné relevantní informace. Naše společnost realizovala několik archeologických výzkumů, které doprovázely rekonstrukci nebo přestavbu „živých“ vesnických domů (4 usedlosti náležící původní vesnici Královo Pole, Knínice u Boskovic č. 112, Sebranice č. 36, Babice u Kelče č. 7, a Dolní Heršpice č. 10 a 11). Tyto výzkumy přináší významně poznatky, jež se výrazně liší od informací, které v minulosti přinesly výzkumy ZSV. V případě, že se jedná o stavby přestavované archeologii doprovází i stavebněhistorický průzkum a v opodstatněných případech i spolupráce s etnologem specialistou na vesnickou architekturu. Z naších zkušeností vyplývá, že každá stavba nacházející se v historickém intravilánu vesnice přináší množství významných archeologických pramenů, které jsou jedinečným a hlavně nenahraditelným (mnohdy jediným) zdrojem poznání dané problematiky. Považujeme proto za nutné věnovat výzkumu lidového stavitelství i vesnickému urbanismu zvýšenou pozornost. A to především proto, že tento zdroj informací není nevyčerpatelný a každým rokem se výrazně více a více ztenčuje. Je tedy potřeba vytvořit metodiku a najít způsob financování mezioborového výzkumu dané problematiky.

Příspěvek k poznání podoby kostela sv. Mikuláše v Boči
Alžběta Kratochvílová , Martin Volf
Příspěvek se zabývá hledáním souvislostí mezi současným kostelem sv. Václava a Mikuláše v Boči na Karlovarsku a jeho předchůdcem kostelem sv. Mikuláše. Autoři se snaží na základě archivního studia a terénních poznatků rekonstruovat podobu zaniklého kostela a částečně také průběh stavby kostela nového.

Halbmayrův dům čp. 32. Příspěvek ke stavebním dějinám Mariánských Lázní
Jakub Krček
Mariánskolázeňský dům čp. 32 je smutným, a bohužel nijak výjimečným příkladem kdysi honosné stavby v oblasti česko-německého pohraničí, jež se vlivem společensko-politických turbulencí uplynulého století ocitla na hranici vlastní existence. Výstavba lázeňského hotelu v letech 1870-1871 byla projevem podnikatelského sebevědomí jednoho z představitelů německojazyčných ekonomických i politických elit, hoteliéra a mariánskolázeňského starosty J. D. Halbmayra. Tři uliční fasády, z nichž nejvíce exponovaná je fasáda západní, třípatrového novorenesančního městského paláce, vystavěného na pravidelném obdélném půdorysu s centrálním světlíkem, se staly dominantou veřejného prostranství na severozápadním okraji lázeňského centra (dnešní Mírové náměstí). Příspěvek, vycházející ze stavebněhistorického průzkumu objektu, sleduje vývoj zástavby na lukrativní parcele od počátků vývoje lázeňské lokality v první polovině 19. století, a poté se soustředí na nejstarší fázi stavebního vývoje domu. Původní stavba, realizovaná významným mariánskolázeňským stavitelem Friedrichem Zicklerem podle vlastního projektu, se dochovala ve hmotě, úpravě fasád, z větší části i dispozici a také řadě detailů, a to až do nedávného požáru objektu. Pozdějších stavebních úprav, které nebyly nijak početné, ani zásadní, se příspěvek dotkne jen letmo. Zároveň ukáže, jak odlišné poznatky může přinést archivní průzkum oproti údajům opakovaným v literatuře, a to i v případě takto relativně mladých staveb.

Středověké fáze kostela sv. Václava v Roudníkách
Eliška Nová , Miroslav Nový, Jaroslav Skopec
Kostel sv. Václava v Roudníkách (okr. UL), vsi nedaleko Chabařovic, je zděnou jednolodní orientovanou stavbou, nacházející se na severním okraji obce. Obklopen je hřbitovem vymezeném ohradní zdí. Na západě kostelu dominuje k lodi osově přisazená mohutná hranolová věž. Presbytář s trojbokým závěrem je od obdélné lodi odsazen. K presbytáři, zpevněném na nárožích a na severní straně opěrnými pilíři, z jižní strany přiléhá přízemní sakristie. Kostel prošel velmi zajímavým a bohatým stavebním vývojem. První zmínka o něm pochází z roku 1352. Nejedná se však o rok jeho výstavby. Z této nejstarší fáze se zachovala loď. Dnešní vrcholně gotický presbytář se sakristií pochází až z poslední čtvrtiny 14. století. Hmotu kostela dotvořila pozdně gotická věž z první čtvrtiny 16. století. Výsledky v loňském roce provedeného SHP ukázaly, že je zcela mylná dosavadní představa o středověkém/raně novověkém vývoji kostela, tradovaná v literatuře.

Raději jsa prospěšný obývat pustiny
Dana Novotná
Dějiny fary v Křeči (okres Pelhřimov), která kněze odpuzovala chudou prebendou i nevhodně postavenou obytnou budovou, o níž psali, že se podobá spíše ovčínu či hospodě než faře. Budova pochází asi z poloviny 16. století, mezi lety 1620-1758 byla pustá, ale její „znovuvystavění“ v polovině 18. století bylo jen slovním obratem, většina původní stavby zůstala zachována i přes úpravy v 19. století a je dodnes dobře čitelná. Dějiny stavby sepsal a o jiný vztah k faře a farnosti všech následných správců se zasloužil osvícený lékař a kněz P. Antonín Leopold Titz (1763-1838).

Kostel sv. Jiljí v Libyni. Přínos archeologického výzkumu pro poznání stavebního vývoje kostela
Vojtěch Peksa , Martin Volf
Záchranný archeologický výzkum při rekonstrukci původně gotického kostela sv. Jiljí v Libyni u Lubence na Podbořansku přinesl zásadní zjištění ve vztahu ke stavebnímu vývoji sakrální stavby. Archeologické nálezy navíc dokumentují proces středověkého osidlování jihovýchodního okraje Doupovských hor.

K nálezu zazděného traktu na hradě Houska
Ivan Peřina
Na konci roku 2014 byl probourán otvor v západním palácovém křídle do na čas zapomenutého prostoru, který byl ovšem znám staršímu stavebněhistorickému průzkumu z 80. let 20. století. Předběžné výsledky revizního průzkumu tak podávají nové informace jak o stopách starší průzkumové činnosti, tak se především soustředí na detaily traktu s předpokládanou vloženou výdřevou a trojúhelnou sestavou okenních otvorů.

Stavební vývoj domu č. p. 15 v Lukách v kontextu vývoje roubených vesnických staveb v Podbezdězí.
Ivan Peřina , Miroslav Kolka
Dům č. p. 15 v obci Luka byl vystavěn na místě starší stavby v rámci usedlosti prokazatelně doložené písemnými prameny poprvé k roku 1636. Nejstarší dochované konstrukce stavby u středního a komorochlévního dílu byly datovány do osmdesátých let 18. století. Světnicový díl byl přestavěn nejspíše kolem let 1812/1813 při čemž bylo ale masivně využito starší dřevo. Příspěvek se bude snažit presentovat na dané stavbě a srovnáním s analogickými příklady konstrukční, dispoziční a řemeslné charakteristiky roubených staveb v regionu Podbezdězí. Předně se jedná o častý výskyt domů obsahujících roubení (případně v patře hrázděnou konstrukci) z různých časových etap, která není ale navzájem konstrukčně provázána. Dále bude věnována pozornost regionálně obvyklému dispozičnímu řešení, zpracování trámů roubení, detailů podstávky, okenních otvorů (srovnání zejména s okolními regiony severních Čech).

Konstrukční a stavební detaily chlebové pece v Dolních Pertolticích č. p. 198
Ivan Peřina , Bronislav Nykrýn
V souvislosti s průzkumem a opravou vesnického objektu z počátku 19. století byly z dobové literatury dohledány zajímavé konstrukční a stavební detaily vesnických pecí, které naznačují důvody pro jejich materiálová a konstrukční řešení.

Nízký zámek (dolní hrad) v Plumlově v rámci fortifikačních liechtenštejnských fortifikačních aktiv
Miroslav Plaček
Plumlovský dolní hrad byl de facto pozdně gotickým předhradím vrcholně středověkého hradu stojícího na skalnatém pahorku uprostřed jeho plochy. V r. 1600 byl v rukou Karla z Liechtenštejna, který dolní hrad v l. 1613-1618 zpevnil 4 bastiony. Plumlov měl pro jeho rod cenu, i proto se Karel Eusebius v r. 1680 pustil do stavby tzv. vysokého zámku. Rozdělení statků mezi několik rodových větví a turecké nebezpečí vyvolalo v 16. stol. první fortifikační modernizace - protáhlé zaoblené bašty hradního jádra v Mikulově (Hartman I. ok. 1540) a sypané rondely v Hohenau. Je možné, že po r. 1564 vyrostlo ve Valticích SZ předhradí s nárožními bastiony (Jiří Hartman I.). Rozvoj přinesla třicetiletá válka, Ravensburg dostal bastionové opevnění po r. 1630, hrad v Opavě vybavili spolu s městem již r. 1626 Dánové a do konce válek Liechtenštejnové opevnili i sídle ve Wilfersdorfu. Ostatní centra panství obdržela pouze solitérní moderní prvky.

Zaniklé rybníky na Černokostelecku
Jitka Poláková
Poster zaměřený na problematiku datování hrází zaniklých rybníků. V archeologicky zajímavé lokalitě Černokostelecka byl v uplynulém roce prováděn soustavný výzkum a lokalizace hrází zaniklých rybníků. Spolu s dalšími doklady lidské činnosti, ať už hmotnými či nehmotnými, a jejich kritickým hodnocením si utváříme obraz fungování hospodářského celku. Historická zkušenost pak může být užita znovu nebo předejít opakování chyb.

Tajemství „Lomikarovy“ hrobky v Klenčí pod Čerchovem
Zdeněk Procházka
V kostele sv. Martina v Klenčí pod Čerchovem se nachází hrobka, v níž je uložen pověstný utlačovatel Chodů Volf Maxmilián Lamingen z Albenreuthu. Mimo něho tu jsou pohřbeni příslušníci rodu Stadionů. Příspěvek vychází z otevření hrobky v roce 2013 a věnuje se jak stavbě a vývoji hrobky, tak i osobám v ní uloženým.

K stavebnímu vývoji velké sýpky v hospodářském dvoře na Velkých Horkách
Alena Rákosníková
Postřehy z dokumentačních prací probíhajících na hospodářském objektu z přelomu 17. a 18. století.

Jagrhaus a stavební úřad ve Lhotě pod Radčem
Petr Rožmberský
Na zbirožském panství byl zřízen o polovině 17. století ze selského dvora ve Lhotě " p. RaŤ em ""jagrhaus"" - obydlí hofjagra. Roubená usedlost byla dovybavena a opravena," ale koncem téhož věku již hrozilo její zřícení. V roce 1708 bylo přistoupeno k novostavbě jagrhausu z kamene, s některými klenutými prostorami a světničkou v podkroví. Stavbu řídil zednický mistr Jakub Spineta. Byly také sroubeny hospodářské objekty a na zahradě lufthaus. V archivu se podařilo najít podrobný rozpočet stavby pro jednotlivé druhy řemesel, takže dopodrobna poznáváme způsob stavby, její vybavení, ceny práce a materiálu. V 90. letech 18. století objekt přestal sloužit jako obydlí vyššího lesního personálu a byl užit jako sídlo stavebního úřadu zbirožského panství. V " poloviŮ 19. století byl vrchnostenský stavební ?Yad zrwaen a objekt ""jagrhausu""" se opět stal obydlím lesních správců. Podařilo se prokázat, že se jedná o čp. 27. Firma Colloredo-Mansfeld spol. s r. o. má lesy na Zbirožsku členěny na tři provozní střediska; jedno z nich je Polesí Lhota ve Lhotě p. Radčem čp. 27.

Radiolokační ústředna Engerling v Přílezích (okr. Karlovy Vary)
Jiří Schierl
V Přílezích u Toužimi (okr. Karlovy Vary) vznikla v roce 1944 německá radiolokační ústředna s krycím názvem Engerling. Jako jediná na dnešním uzemí ČR přečkala konec II. světové války bez většího poškození, takže se stala základem nově vzniklého radiolokačního vojska československé armády. V 50. letech byla armádou opuštěna a postupně demolována. Objekty v majetku státu bohužel ušly zájmu památkové péče, takže tato cenná vojenská památka zanikla bez řádné dokumentace.

Renesanční lunetové římsy a jejich cesta do Čech
Jiří Slavík , Eliška Racková
Ukončení fasády lunetovou římsou vnímáme jako jeden ze souboru prvků charakterizujících českou renesanční architekturu. V příspěvku se pokusíme otevřít několik otázek, které se k lunetovým římsám vážou. Dodnes se dochoval pouze zlomek původního počtu lunetových říms, zčásti i kvůli křehké konstrukci, přibývá však zdokumentovaných fragmentů a známých ikonografických pramenů. Mezi českými doklady a severoitalskými předobrazy lze hledat různé vztahy vypovídající o způsobu přenosu tohoto konstrukčního řešení přes Alpy a vymezující několik formálních okruhů v jeho použití a výzdobě.

Klášter Zákupy - doplnění SHP kuchyňského křídla
Martin Stočes
Význam kapucínského kláštera v Zákupech je nejen z jeho dominantní pozice v kompozici města a krajiny, ale také jako jednoho z nemnoha kapucínských klášterů, kterých stále ubývá. Kapucínské kláštery jsou jeden samostatný typologicky promyšlený celek, který se vymyká přísné barokní osovosti i barokní zdobnosti a dle mého názoru nebyl ještě zcela oceněn a prozkoumán. V rámci stavebně historické části diplomové práce se zabývám doplněním stavebně historického průzkumu kuchyňského (východního) křídla kláštera a s tím nezbytně související typologií kapucínských klášterů. Průzkum vychází z SHP z roku 1987 (PhDr.P Zahradník, Ing. P. Macek). Od posledního průzkumu klášter chátrá a tím se objevují nové nálezové situace, které ukazují velmi divoký stavební vývoj objektu.

Dvě poznámky k funkční výbavě historických pecí a kamen
Jiří Škabrada
Naše dosavadní literatura kupodivu nezaznamenala funkci některých základních, notoricky opakovaných součástí historického vytápění. Upozornit chceme v této souvislosti na vertikální štěrbiny vedle nakládacích otvorů pecí a železné kované ohrádky v tělesech kamen.

Ještě k domu čp. 22 v Lezníku
Jiří Škabrada , Zdeňka Němcová
Krátké doplnění informací z loňského referátu o bizarní přestavbě vesnického domu.

Skryté pasy – pročpak asi?
Jiří Škabrada , Zuzana Vařeková
Terénní poznatky ze zděných vesnických domů z 19. století ukazují na zajímavý zvyk, praktikovaný při hrubé stavbě v místech, kam nastupovali teprve později specializovaní řemeslníci (vyzdívání pecí a kamen, osazování dveří). V hrubé stavbě se tu mohly vyzdít pasy, které překlenuly potřebný prostor, usnadnily provoz v době stavby a poskytly následně dostatek prostoru specialistům již v klidnějším prostředí. Pasy i po dozdění plnily ve stěně vylehčovací funkci a mohly být s výhodou znovu využity při mladších úpravách.

Některá pochybení státní památkové péče a jejich důsledky v případu obnovy zastřešení zámku P.
Lumír Tejmar
Příspěvek má seznámit účastníky konference, kteří se svojí prací podílejí na ochraně památek, se zjištěním Památkové inspekce Ministerstva kultury na zámku P. zveřejněném v anonymizované podobě na webových stránkách ministerstva. Jeho účel je ryze metodický. Příspěvek si klade za cíl zdůraznit význam poznání stavu historických konstrukcí včetně jejich dokumentování v souvislosti se záměrem jejich obnovy stejně jako nezbytnou znalost citlivých technických přístupů při nápravě zjištěných poruch v procesu posuzování záměru obnovy i při dalším stupni její přípravy. V tom autor příspěvku spatřuje základní předpoklad k tomu, aby nedocházelo k opakování případu odstranění částí dochovaných historických konstrukcí zastřešení, aniž byl zjištěn a dokumentován jejich historický vývoj, detailní konstrukční řešení a rozsah závad konstrukčních prvků, které zde státní památková péče odsoudila k zániku. Při obnově zastřešení v roce 2014 došlo k jeho „znetvoření“ ve smyslu Úmluvy o ochraně architektonického dědictví Evropy. Příspěvek představí jeden zajímavý konstrukční detail, který se autoru příspěvku přes uvedené znetvoření konstrukcí podařilo s vysokou pravděpodobností zrekonstruovat.

Starý černínský zámek v Chudenicích – nové poznatky z bývalé dělostřelecké bašty
David Tuma
Starý zámek v Chudenicích byl od počátku v držení jediného šlechtického rodu - Černínů. Nejstarší panské sídlo zde bylo postaveno pravděpodobně v první polovině 14. století. Písemné prameny o tvrzi však pochází až z roku 1564, kdy byla už tvrz přestavěna na zámek. Celý areál tak představuje ukázku velmi složitého stavebního vývoje, který zapříčinilo narůstání jednotlivých křídel pozdějšího zámku. Příspěvek se zaměří na popis, dokumentaci a interpretaci nálezových situací v bývalé dělostřelecké baště a přilehlých prostor.

Archeologický průzkum obcí zaniklých z důvodu výstavby vodní nádrže Přísečnice
Martin Váňa
Příspěvek prezentuje výsledky nedestruktivního archeologického výzkumu tří obcí, jež zanikly z důvodu výstavby vodní nádrže Přísečnice. Konkrétně se jedná o vesnice Dolina a Rusová a město Přísečnice. Tyto sídelní jednotky, které se nacházely ve vrcholových partiích Krušných hor v česko-saském pohraničí, postihl ještě před jejich zánikem dramatický úbytek obyvatelstva způsobený odsunem sudetských Němců. Výstavba nádrže pak zapříčinila jejich definitivní zánik a ovlivnila jejich současnou podobu. Příspěvek si všímá především terénních pozůstatků událostí spojených s opuštěním a následnými demolicemi v zaniklých obcích.

Zábradlí padacího mostu
Jiří Varhaník
Obecně je předpokládáno, že padací mosty, resp. poslední pohyblivé části mostů zábradlím opatřena nebyly, čemuž nasvědčují jejich vyobrazení v historické ikonografii. Tomu pak odpovídá vyobrazení těchto zařízení na kresebných rekonstrukcích, ať je již jejich výtvarná kvalita a věrohodnost jakákoli. Podle stop na ostěních bran a branek některých objektů, opatřených vpadlinami pro padací mosty a můstky, se však dochovaly zřetelné kapsy po madlech zábradlí, která druhým koncem zřejmě navazovala na zábradlí pevné části mostu. Pohyblivou část mostu bylo možné sklápět mezi nimi, neboť jejich vzájemná vzdálenost byla nepatrně větší, než šířka mostu. Bohužel zatím na základě provedených pozorování nelze doložit, zda padací mosty byly takto zábradlím opatřeny již od počátku, či se tak dělo až dodatečně

Brána v „Plášti“ na hradě Zvíkově
Jiří Varhaník
K druhé bráně od jihu na hradě Zvíkově, otvírající se příčné hradbě - Plášti při břitové věži, se stručně vyjádřilo již více autorů, z nichž většina ji považovala za nově zřízenou v pozdní gotice, snad na místě předchozí užší branky. Své závěry však nikterak blíže neodůvodnili. Stopy dokládající stavební vývoj brány byly částečně zastřeny v důsledku statického zabezpečování hradby na konci 50. let minulého století. Stavebněhistorická analýza brány však dokládá, že ostění původní brány bylo rozebráno a znovu sestaveno s použitím nově doplněných dílů.

Negrelliho viadukt – významná technická památka
Jiří Vidman , Pavel Hlavenka
Negrelliho viadukt – kamenný železniční most přes Vltavu v Praze, byl se svou délkou 1110m nejdelším mostem Evropy až do roku 1910. V roce 2014 byly zahájeny projektové práce na rekonstrukci mostu, který je nyní v poměrně špatném technickém stavu. Příspěvek popisuje práce při provádění velmi přesné fotogrammetrické dokumentace, na kterou přímo navazuje restaurátorský průzkum.

Věž kostela sv. Petra a Pavla v Řevničově okr. Rakovník
Eva Volfová
Stavebně historický vývoj kostela bude nastíněn pouze na základě podrobné prohlídky stavby. Větší pozornost bude věnována západní věži.

Stavební proměny hradu Lukova
Radim Vrla
Na základě výsledků dlouhodobého zkoumání zřícenin hradu Lukova byl proveden aktuální souhrn dosavadního poznání o jeho stavebním vývoji. Ten umožnil nový pohled na stavební vývoj této významné kulturní památky. Nové nálezy umožnily identifikovat v prostoru jádra hranolovou, snad pozdněrománskou věž, podařilo se rovněž nalézt prostor, související s hradním kostelem sv. Jana, zmiňovaným na konci 14. století. Dalším objevem je i existence doposud neznámé, palácové (?) stavby, situované na východním okraji hradního jádra. Cílem příspěvku je sumarizace nových objevů a jejich začlenění do kontextu celkového stavebního vývoje hradu.

Městský hrad, sídelní okrsek v Ostrově
Lubomír Zeman , Jan Tajer
Ostrovský zámek se skládá z několika palácových budov a objektů nestejného stáří. Ač se dnešní podoba zámku zdá ucelená a kompaktní, pocházejí některé části zámeckého komplexu z rozdílných časových etap. Při opravách a obnově zámeckého komplexu v letech 2012 - 2014 došlo k významným nálezům a objevům starších konstrukcí, které doložily historický i stavební vývoj jednotlivých zámeckých objektů. Archeologický výzkum provádělo archeologické pracoviště Muzea v Karlových Varech pod vedením Jana Tajera, hloubkový průzkum a operativní dokumentaci prováděl Lubomír Zeman z Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Lokti. Ač se dříve soudilo, že první panské sídlo mělo v Ostrově vzniknout až usazením Šliků v roce 1487 (respektive 1489), byly průzkumy nalezeny a odhaleny rozsáhlé části středověkého zdiva. Jihovýchodní část města Ostrova byla zřejmě již při založení v 70. letech 13. století vyčleněna pro sídelní okrsek – městský hrad, který musel mít, vzhledem ke své exponované poloze v městském opevnění, po nějakou dobu převážně obranou funkci. K lehce zaoblené městské hradbě se přimykala tři obdélná křídla s poměrně rozlehlým čtvercovým nádvořím, které bylo od ulice uzavřené kamennou zdí. Nejstarší a zřejmě obytnou částí je kolmé severní křídlo, pozdější Šlikovský zámek. Zřejmě po požáru města 16. června 1567, při kterém mohl být zasažen i starý hrad, byl areál přestavěn na renesanční zámek hodný hrabat Šliků, proslulých jáchymovským stříbrem.