Konec války a znárodnění

V závěru války byly poškozeny nebo téměř zničeny kromě plzeňského závodu závody v Adamově, Dubnici nad Váhom, Brně a Mladé Boleslavi. Nepoškozené zůstaly pouze závody v Hradci Králové a v Praze na Smíchově. Přímé válečné škody, které koncern utrpěl byly stanoveny na 12,5 miliardy korun, z čehož na hmotné škody vzniklé poškozením a zničením budov, strojů, zařízení a zásob připadlo více než 7 miliard a zbytek tvořily peníze, cenné papíry a pohledávky.

Za dobu okupace, tj. od roku 1939 do roku 1944. bylo vyplaceno ve Škodových závodech na hrubých mzdách a platech více než 8 miliard korun. ke konci války - na začátku května roku 1945 pracovalo v koncernu na 100 000 osob, z čehož 87 935 bylo dělníků a 13 857 úředníků.

Zisky v době okupace umožňovaly vysoké amortizace investic a mimořádné odpisy. Podnik měl účetní i věcné rezervy ve výši několika set milionů korun a v květnu 1945 disponoval likvidními prostředky ve výši jedné miliardy osmi set milionů korun. Proto se Škodovka po utrpěných škodách finančně nezhroutila a mohla po řadu měsíců v roce 1945 až do první měnové reformy vyplácet z vlastních prostředků zaměstnance pracující na obnově závodů. Bilance za roky 1943, 1944 a 1945 vykazovaly přebytek i přes všechny škody vzniklé bombardováním. Daně za poslední válečná leta byly placeny zálohami ve výši asi půl miliardy korun, takže Škodovka nebyla zatížena z minulosti a z válečných výdělků. Mnohé z pohledávek z doby války zůstaly nesplacené, neboť hlavní dlužník Německo, bylo v troskách.

Na obnovu majetku a výrobní kapacity, která v červnu klesla na desetinu předválečného objemu, zaměřila svojí pozornost národní správa jmenovaná koncem května 1945. Na základě dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb. ze dne 24. října 1945 o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků byly Škodovy závody znárodněny zestátněním, poněvadž se jednalo o podnik s více než 500 pracovníky s mimořádně významnou výrobou. Znárodněním nabyl československý stát vlastnictví podniku včetně veškerých nemovitostí, budov, a zařízení spolu s veškerými právy (patenty, licencemi), směnkami, cennými papíry, hotovostmi a pohledávkami, jakož i se všemi surovinami a výrobky. Zároveň byly znárodněny i ty závody, které byly neoddělitelnou částí podniku.

Znárodnění a poválečné změny znamenaly také počátek konce původního koncernu. Nová hospodářská strategie se totiž odklonila od koncepce horizontálního uspořádání. Škodovy závody měly být budovány jako ryze výrobní podnik, takže z nich byly hned po válce vyřazeny nejen obchodní společnosti, firmy dopravní (největší letecká společnost Čs. letecká), ale kupř. i automobilka v Mladé Boleslavi atd. K naprostému rozbití koncernu pak dochází při reorganizaci průmyslu k 31. prosinci 1950, resp. 1. lednu 1951, kdy je zbytek společnosti rozdělen do 17 samostatných národních podniků.

Na počátku další historické etapy vývoje Škodových závodů, tentokrát národního podniku, tvořily jeho majetek nejen významné nemovitosti, ale také značné množství opotřebených nebo poškozených strojů a zařízení. K tomu ještě připadlo přerušení spojení se zahraničím, které bylo pro koncern existenčně důležité. Díky nadějím pracovníků v nový demokratický stát systém se dařilo většinu materiálních škod rychle odstraňovat a měnit výrobní program dle požadavků státu. V období po roce 1945 do roku 1989 docházelo k řadě změn v uspořádání, financování i majetkových vztazích. Desítky nejrůznějších podniků v celém Československu byly do národního podniku, posléze do oborového podniku, včleňovány a opět vyčleňovány. Doklady o těchto změnách jsou vyhlášky resortních ministerstev, které byly střídány novými právními normami. Neexistuje již podnikatelská odpovědnost, nejvýše běžná odpovědnost ředitelů, vůči správním a především politickým orgánům. Podnikatelská činnost je nahražena zvýšeným politickým a státním dozorem.