Obrázek

MUDr. František Škoda

(1801 - 1888)


V obecné škole, kde se vyučovalo německy měl potíže, neboť, - jak sám vzpomíná - "ani doma ani na ulici jsem neslyšel německé slovo." Ve čtrnácti letech, kdy byl nucen pro chudobné poměry v rodině přerušit studium na gymnaziu, se stal učněm v dílně svého otce. Avšak díky tepelským premonstrátům, kteří na gymnáziu vyučovali, a rozpoznali chlapcovo nadání, mohl mladý František opět ve studiu pokračovat. V roce 1821 je dokončil a odešel studovat do Vídně medicínu. Po krušných začátcích v novém, neznámém prostředí, kdy se živil především z peněz, které si vydělával doučováním dětí ve vídeňských rodinách, se mu začalo vést lépe, když se stejným způsobem seznámil s rodinou továrníka Bischofa. Tato známost také umožnila, že i jeho o čtyři roky mladší bratr Josef se dostal na studia medicíny do Vídně.
V roce 1826 František Škoda ve Vídni promoval. Po doplňujících studiích speciálních lékařských oborů se vrátil do Plzně a zahájil praxi jako městský lékař. Roku 1830 se dobrovolně hlásí do Haliče na likvidaci cholerové epidemie. Po návratu se stává prvním primářem nově zřízené městské nemocnice v Plzni.
V roce 1848 se stal, již jako krajský lékař, poslancem říšského sněmu ve Vídni a zůčastnil se jednání, které se v onom bouřlivém roce konalo v Kroměříži. Podle policejních hlášení se zde měl velmi ostře vyjadřovat pro zrušení práv šlechty. Po určitou dobu byl v Plzni i pod dohledem tajné policie. Politicky byl poslanec Škoda umírněným, loajálním rakouským Čechem, stojícím na straně Františka Palackého a dr. Ladislava Riegra.
V období Bachova absolutismu se již dr. Škoda poslanecké činnosti nevěnoval a soustředil se na funkci krajského fyzika, jak se tehdy tato lékařská funkce nazývala. Se stejným zájmem se staral i o rozšiřování počtu svých realit, domů, pozemků a zahrad. V roce 1856 prodal dům v Plzni a odchází do Chebu, odkud jako krajský lékař dohlíží na léčení císařovny Alžběty, manželky Františka Josefa I. Důvěra panovnického domu mu vynesla vyznamenání Řádem císaře Františka Josefa, jmenování místodržitelským radou a konečně i vytoužené místo zemského zdravotního správce.
V prusko-rakouské válce v roce 1866 se vyznamenal v organizování zdravotní péče o raněné. Za to byl odměněn řádem Železné koruny a povýšen do rytířského stavu . Uznání se mu dostalo i v cizně. Francouská konference v roce 1867, která se zabývala péčí o raněné vojáky ve válkách, mu rovněž udělila vyznamenání.
Jako dvorní rada se v roce 1872 stěhuje do Vídně, kde se zvolna přestává zabývat lékařstvím, ale o to intenzivněji se věnuje obchodu s pozemky a cennými papíry. Kapitál, který se odhadoval na miliony zlatých, investuje do zemědělství, kupuje pro své děti velkostatky, má značné podíly na plzeňském pivovaru. Nemá však žádný vztah k technice, která se začíná bouřlivě rozvíjet. Těžce se smiřuje se s tím, že syn Emil studuje strojní inženýrství ale přece jen podporuje v jeho zájmech Když pak ing. Emil Škoda začal samostatně podnikat, pohlížel na jeho prosperující závod s nelibostí a bez otcovské pýchy.