Paměti starého kriminálníka

Autor

Jiří Světlík

Rok prvního vydání

2006

Údaje o publikaci

Brožované, stran 68, obrázků 14, 40

ISBN

80-86596-73-7

Další vydání

2015, rozšířené
ISBN 978-80-87170-38-0
stran 92, 50 Kč

Krátké, ale strhující vyprávění o osudových obdobích v lidském životě. Autor popisuje dlouhé období svého věznění bez zbytečných emocí. Není mu vlastní trpitelský přístup. Najdeme zde prostá fakta, někdy téměř neznámá, ale i humorné příběhy. Publikace přinese poučení jak mladým, kteří to už nepamatují, tak starým, kteří to už zapomněli, nebo to ani nikdy netušili.
Vitální autor, který kromě svých pamětí napsal i řadu dalších, zejména vlastivědných publikací, by mohl být pravým pokladem pro sdělovací prostředky, pořadatele besed a přednášek. To, o čem mluví, totiž zná a umí to podat.

Z Plzeňského zpravodaje Konfederace politických vězňů
Když jsme letos v červenci byli na každoroční muklovské pouti v klášteře Teplá a setkali se na tradiční besedě v Modrém salonku, zahájil biskup F. Lobkovitz slovy: "Už jste sepsali své paměti - ještě ne? - tak je rychle sepište, protože už je málo času". Tuto závažnou záležitost zatím málokdo učinil - a to z různých důvodů - třeba, že si netroufne.
Na toto jsem si vzpomněl, když se mi dostala do rukou milá knížečka "Paměti starého kriminálníka", jejímž autorem je bratr Jiří Světlík, člen naší pobočky KPV. Knížečka je tak poutavě napsaná, že jsem ji přečetl jedním dechem. Vřele doporučuji k přečtení. Protože sám jsem to zatím nedokázal - i proto velký dík bratře Jiří!
Publikace je v prodeji v knihkupectví V. Beneš na Klatovské třídě nad synagogou.
Miloš Škudera

V druhém vydání se autor rozepisuje o svém mládí v Plzni a přináší řadu drobných zajímavostí k plzeňské vlastivědě:

Moje dětství za časů první republiky
Závěrečná kapitola Pamětí starého kriminálníka by se spíš měla jmenovat podle dávného televizního pořadu "Souboj s pamětí". No, zkusíme, co si ještě vybaví devadesátiletej dědek, vždyť i ty nejstarší vzpomínky jsou mladší než on. Ještě upozornění pro ochránce a brusiče českého jazyka: Ne všechny výrazy odpovídají státní pravopisné normě, sklouzávám často do výslovnosti plzeňské, zvláště u jmen rodin. Takže to budou Sýkorojc, Plasojc, Makovičkojc a pod. Na zastánce čistého jazyka mám dotaz: Vocopa tě de?
Autor