Zaniklá středověká ves Kokot je největší památkou tohoto druhu na Plzeňsku a jednou z nejvýznamnějších lokalit svého druhu v ČR. Existovala od 2. poloviny 13. do poloviny 15. století, kdy zanikla následkem válečných akcí při střetu strany Jiřího z Poděbrad s jednotou katolické šlechty, tzv. Zelenohorskou. Dvě řady zástavby zemědělskými usedlostmi vymezovaly náves dlouhou asi 450 a širokou 70 m. Na obou koncích návsi stály nadstandardně vybavené usedlosti, patrně dvorce drobných šlechtických držitelů, jejichž sídlení ve vsi je doloženo písemnými prameny. V ploše návsi se nachází pozůstatek okrouhlého tvrziště. Z hlediska sídelního celku není dořešena otázka, zda tvrzistě, respektive na něm stojící tvrz, existovala do zániku vsi, či zda byla v té době již zaniklá, jak naznačují některé indicie. Tvrz bezpochyby tvořila součást zástavby vsi ve starším období, přičemž je zvažována hypotéza, že tehdy mohla uzavírat jeden konec návsi, která teprve dodatečně byla prodloužena při eventuálním následném zvětšení vsi.
Pozemky zaniklé vsi byly dále hospodářsky využívány. Na potoce, který jimi protéká, byly tehdejšími vlastníky zřizovány rybníky. Ty na lokalitě podle náznaků archivních zpráv zřejmě existovaly v menší míře již v době života vsi, po zániku se staly významnou složkou tohoto majetku a část bývalé vsi jimi byla zatopena či podmáčena. Listinné doklady zaznamenávají jejich rozšíření či nové zřízení před rokem 1505, kdy byli zdejšími šlechtickými vlastníky bratří z Poutnova. Již v 16. století se kokotské pozemky a spolu s nimi rybníky dostaly do majetku města Plzně, které se už od 15. století intensivně věnovalo rybníkářství; na rybnících hospodaří dodnes.
