Vesnici Svinná, která leží 17 km severně od Rokycan, dominuje mohutný zámek s přilehlým hospodářským dvorem.
Nedaleko od něj stojí mnohem starší tvrz, zvaná Starý zámek. Svinná je poprvé zmiňována roku 1363,
kdy patřila drobným šlechticům z rodu Hřešihlavců. V husitských válkách stáli Hřešihlavci na katolické straně a patřili ke klientele pánů z Kolovrat.
Nejvýznamnější představitel v té době byl Rous ze Svinné, který patřil k obráncům hradu Karlštejn a později jeho purkrabí.
Pravděpodobně za Slavibora Pracka byla tvrz přestavěna. Roku 1519 Svinnou s poprvé písemně zmíněnou tvrzí koupil Levhart z Vidžína,
který statek významně rozšířil. V 16. století byl předáván po ženské linii.
Po Žďárských z Chrástu zde delší dobu sídlili Běšínové z Běšin a tvrz byla kolem roku 1565 celkově renezančně přestavěna a tato etapa je dochována dodnes.
Za třicetileté války panství velmi utrpělo a tvrz byla vypálena. Roku 1650 koupil Svinnou Šimon Bauller z Hohenberku,
čerstvě nobilitovaný bývalý křivoklátský hejtman. Roku 1725 koupil zadlužený statek svobodný pán z Ledebouru.
Ten spojil panství se sousedním Liblínem. Kašpar z Ledebouru zahájil ve Svinné stavbu velkého zámku, ale po objevu uhelného ložiska v jeho těsné blízkosti na dokončení rezignoval, otevřel zde doly a vitriolovou huť. Jako hlavní sídlo přestavěl zámek v Liblíně. Ve Svinné působili na provizorně upraveném novém zámku jen správci a úředníci a byl zde i cukrovar a sýrárna. Stará tvrz byla upravena pro ubytování zemědělských dělníků a horníků. Obě sídla byla užívána a obývána dále až do současnosti. Starý zámek však nebyl od 60. let 20. století udržován a sloužil jako skladiště a smetiště. Od konce 90 let je novým majitelem opravována.
Tvrz měla čtvercový půdorys se zástavbou po obvodu. Její část je dochována pouze v suterénu.
Vstupovalo se předstupující věžovou branou přes padací můstek. Z brány se zachovala pouze boční zeď, k níž byla v 16. století přistavěna nová obytná věž a
také vlčí jáma. Za Běšínů bylo postaveno třípodlažní dlouhé západní křídlo s pavlačí nebo arkádou.
Zde byl umístěn velký klenutý tříprostorový suterén, obytné patro s kuchyní a nad ní velký sál.
Na počátku 19. století byla tvrz zčásti zbořena, zbytek klasicistně upraven, dispozice rozdělena na 8 malých bytů,
postaveny vysoké komíny s přikládáním z pavlače a zřízena nová černá kuchyně.
